Rubriky
Rozhovory

Z kuchyně až na kraj světa: Rozhovor se slovenskými bloggerkami Raw Mother & Daughter

Protože je veganství směrem, který spojuje soucit, starost o životní prostředí i zvířata a snahu o nalezení životního stylu, který přináší zdraví, krásu a rovnováhu, není překvapivé, že je hodně šířeno ženami. Mezi raw a veganské ženské bloggerky, které inspirují ve facebookových vodách hlavně na Slovensku, patří i dvojice Raw Mother & Daughter – Renáta a Nikoleta – v překladu i v realitě raw matka a dcera.

Propagují vitariánský a veganský způsob stravování a pravidelně svým čtenářům přinášejí originální vegan a raw recepty a také informace a tipy z raw&vegan světa.

Jak to všechno začalo? Jak jste se dostaly k vegan a raw stravě a čí to byl nápad začít blogovat a přispívat na Facebook? Čekaly jste, že budete tak úspěšné?

Nikoleta: Začalo to pri mne a pri cestování. Práca modelky ma viedla k tomu, aby som riešila svoje stravovanie. A keď som sa ocitla v Indii, kde sa nedalo stravovať tak, ako som bola zvyknutá, začala som hľadať nový spôsob stravovania bez mäsa a mliečnych výrobkov, ktoré boli drahé alebo nedostupné. Zato bolo dostupného veľa lacného ovocia, ktoré chutilo úžasne.

O raw food se čím dál častěji hovoří jak na blozích, tak ve společnosti.
O raw food se čím dál častěji hovoří jak na blozích, tak ve společnosti.

Preto som začala s raw stravou a dopriala si ho. Ale samozrejme tomu predchádzalo veľa googlovania, nasávania informácií, dokumentov, kníh, videí a o to všetko som sa delila na diaľku s maminou. Tak sa stala raw vegánkou aj ona. Také boli začiatky a po 3 mesiacoch som prišla do Singapuru a mala viac času a chcela sa podeliť o fotky exotického ovocia a toho, ako ovocne sa dá žiť v Ázii.

A aby som nepridávala fotky len do skupín, kde sa stratia, spravila som nám stránku – aby sme pridávali fotky, neskôr recepty, potom spravili blog. Na začiatku sme nečakali nič, ale som človek, ktorý sa snaží robiť všetko najlepšie, ako dokáže, a toto je výsledok.

Renáta: O raw vegánstve počula prvýkrát od kamarátky na facebooku a potom, keď s tým prišla Nika, tak som sa ľahko do toho pustila tiež.  

Jak dlouho už jste raw/veganky? Pozorujete za ten čas nějaké tělesné či psychické změny?

Renáta: Obe sme začali asi v rovnaký čas, v prvý októbrový týždeň 2013. A pre nás obe sú zmeny veľmi podobné – viac energie, lepší spánok, lepšia nálada, žiadne depresie, obe sme schudli, zlepšilo sa trávenie, zrýchlil metabolizmus, máme pevnejšie nechty, veľa nových vlasov.

Nikoleta: A aj lepšiu pleť. Moja sa po 3 mesiacoch krásne vyčistila. Mám teraz úplne iný vzťah k jedlu, oveľa zdravší a bezstarostnejší, čo bude aj tým, že už v pozadí nie je vedomie toho, že moje jedlo bola živá bytosť, ktorá trpela. A keď som schudla bez diétovania už natrvalo, tak zmizla aj celulitída. Výhod je veľa.

Jak máte v Raw Mother & Daughter rozděleny pracovní role? Co vás na vašem projektu nejvíce baví?

Nikoleta: Rozdelenie nastalo prirodzene, ja som študovala žurnalistiku a pracovala aj ako copywriter, takže na mne zostalo všetko to, s čím som už pracovala – písanie, sociálne siete, marketing, fotografovanie, natáčanie, editovanie. Pri blogu som sa naučila ešte viac ako v práci.

Renáta: Mňa vždy bavilo varenie a pečenie, takže vymýšľam a skúšam recepty, či už raw alebo vegánske, a nechávam to Niku dokumentovať, keď sa podaria a zachutia. Určite by sme si role nemenili, každá má to, čo ju baví a to, čo vie.

Nikoleto, vy jste úspěšná modelka a často cestujete. Jak jste se k modelingu dostala? Byla to vaše vysněná práce? Těší vás být vzorem ženské krásy?

Nikoleta: Modeling bol taký prirodzený vývoj, vždy som bola vysoká a stávalo sa, že ma už v 14-tich zastavovali scouti z agentúr ohľadne modelingu, takže som nad tým uvažovala. A lákalo ma cestovanie. Na módu som nikdy nebola vysadená. Vysnená práca to bola v možnosti cestovať, spoznať svet, osamostatniť sa.

Na Slovensku nie som asi vzorom komerčnej krásny, v každej krajine sa to líši, či som typ na fashion alebo komerciu ako v Ázii. Mám výrazný nos, ženskejšiu postavu, takže som taký mix a určite sa nepovažujem za vzor ženskej ani modelkovskej krásy. V modelingu často o krásu nejde, skôr o to, byť zaujímavý tip alebo práve naopak úplne nezaujímavý.

Modeling nás bežné modelky často skôr utvrzuje v tom, že nie sme dosť pekné, dosť dobré, dosť štíhle. Skôr ma teda teší byť vzorom samostatnej scestovanej ženy, ktorá robí vlastné rozhodnutia a ide si za svojím šťastím.

V jiném rozhovoru jste uvedla, že je občas problém modeling a veganství skloubit a že odmítáte propagovat neveganské produkty a kosmetiku. Nemáte kvůli tomu problém se zakázkami? A jak se na to dívají vaše kolegyně – modelky a modelingový svět obecně?

Nikoleta: Problém so zákazkami ani klientami som nikdy nemala, vždy vedia, čo kupujú, lebo ak je to potrebné riešiť, vždy poviem, že som vegánka. Na castingy s klientami, s ktorými robiť nechcem, jednoducho nejdem, a agentúra to musí podľa zmluvy rešpektovať.

V modelingu je už vegánov viac práve preto, že sme mladí scestovaní ľudia a často máme veľký záujem o iné kultúry a nechýba nám ani tolerancia. Už sa mi stalo, že som fotila pre jedného módneho návrhára a náhodou ku mne vybrali modela, ktorý bol tiež vegán. Dostali sme ovocný fresh a boli spokojní.

Skôr sa stretávam s obdivom, ako s nejakým odsúdením. Veľa ľudí v modelingu len nemá silu riešiť etickú stránku tohto biznisu, ale sú radi, že niekto iný sa snaží. Inšpirovala som veľa ľudí okolo seba, aby sa zamysleli, a jeden môj klient z Indie po 2 rokoch začal s vegánstvom, lebo sme zostali v kontakte a videl, že ja stále vegánkou som.

Kvůli modelingu často cestujete. Pracovala jste v Číně, Thajsku, Singapuru, Indii, Mexiku i dalších zemích. Kde se vám nejvíce líbilo? Chtěla byste někde v zahraničí zapustit kořeny, nebo plánujete zůstat na Slovensku ?

Nikoleta: Najviac sa mi páčilo Thajsko. V Bangkoku som sa cítila veľmi voľne, šťastne, behala som súťažne štvrťmaratóny, užívala si ich festivaly ako vodný Songkran festival a mala som okolo aj kamarátov, kterých som poznala už z Číny. A s priateľmi si človek vždy užije najviac.

Raw strava může být rozmanitější, než si mnozí představují.
Raw strava může být rozmanitější, než si mnozí představují.

Chcem sa do Thajska určite vrátiť, cestovať viac za seba, nielen ako modelka, lebo na to už nemám často trpezlivosť a už mám vyššie nároky. Neviem, čo bude v budúcnosti, možno sa usadím v zahraničí, nevylučujem nič. Ale zatiaľ nemám žiadnu krajinu, pre ktorú by som bola rozhodnutá, že sa tam chcem usadiť navždy. Rada zostanem v každej krajine, kde je veľa ovocia a domáci poznajú recepty bez masa a mlieka.

Ve které zemi se vám jedlo nejlépe? 

Nikoleta: Minulý rok som bola na dovolenke v Japonsku a tam som mohla vyskúšať veľa vegánskych reštaurácií, veľa druhov vegánskeho sushi, vegánsky ramen, zeleninové dumplings, rôzne druhy curry… A aj keď to nebola lacná záležitosť a niekedy som jedla len ryžu so zeleninou, gurmánsky to boli najlepšie 2 týždne.

Renáto, o vás jsem si přečetla, že jste hlavním tvůrcem receptů. Kde berete inspiraci?

Renáta: Inšpirácie vidím stále na internete, treba sa len nechať nimi inšpirovať a zamyslieť sa trochu ďalej. Väčšinou vznikajú náhodou v mojej hlave, keď pospájam inšpirácie, napodobním niečo používané v bežnej kuchyni a pečení, znova objavím starý recept.

Co máte ve svém jídelníčku nejraději? Máte nějaký svůj oblíbený recept, na který nedáte dopustit?

Nikoleta: U mňa bude vždy na vrchole mango – všetky druhy manga, ale hlavne to thajské žlté. V Mexiku som jedla 2-3 kg mangá denne vždy, keď som mohla, lebo kilo stálo asi 2-3 eurá. A niekedy menej než euro na trhoch, kde chceli vypredať zrelé kusy. A z raw gurmentu mám najradšej našu raw jednozrnkovú pizzu.

Renáta: Najradšej mám pomaranče, ananás a tiež mango. Milujem kyslú chuť a preto aj z našich receptov mám najradšej limetkovú tortu.

Co rády děláte ve volném čase?

Nikoleta: Mojím relaxom sú filmy, nenechám si ujsť dobrý film a ani mojich obľúbených youtuberov. Takže vždy jem nejaké vegánske dobroty a pritom pozerám večer filmy a videá. Teraz je konečne dlhšie svetlo a relax bude najviac popri práci v záhrade a pri našich mačkách a psovi.

Renáta: Vždy, keď mám voľnú chvíľku, nasadnem na bicykel a idem do prírody. Rada sa túlam po cestách – necestách, kde je kľud. Len príroda, štebot vtákov a vietor vo vlasoch. 

Jak se na váš projekt dívá zbytek vaší rodiny?

Nikoleta: Otec nás podporuje, chutia mu raw torty a koláčiky, takže to všade vychvaľuje a propaguje nás, aj keď sám vegán nie je. Ale moju vegánsku večeru vždy rád ochutná a pýta si vlastnú porciu. Starí rodičia v tom majú vždy zmätok, nevedia, čo jeme a čo nie, takže dookola vysvetľujeme, že nie, polievku kde je maslo nebudeme, ani rybu nejeme.

Ale žiadne protesty nie sú. Starí rodičia to berú tak, že my vieme, čo robíme a je na našej generácii, aby sa zmenila a zariadila podľa potrieb, či už ekologických, etických alebo zdravotných. Doma vegánstvo ani raw teda žiaden rozruch nespravili, všetci sú už zvyknutí.

Máte do budoucna nějaké další pracovní plány? Kam byste se s projektem rády dostaly?

Nikoleta: Chcem pokračovať v budovaní youtube kanálu a príprave čo najzaujímavejších videí. Možno napísť nejaký e-book pre našich fanúšikov o high carb strave a chceme viac ukázať, ako si človek v záhrade vie všetko ľahko dopestovať a usetriť tak ako vegán, spestriť si svoj jedálniček. Plán je hlavne rozšíriť povedomie o vegánstve medzi čo najviac ľudí, ktorí budú ochotní zameniť aspoň sem – tam mäso za vegánske jedlo.

Naši fanúšikovia nám navrhujú, aby sme si otvorili reštauráciu alebo aspoň raw kaviareň, ale to je vzdialená budúcnosť. Blogovanie nám nateraz úplne stačí.

Jejich Facebook najdete zde:

www.facebook.com/rawmd/?fref=ts

A jejich blog zde:

http://recepty.rawforum.sk/

Děkujeme za rozhovor.

Hana Pavlíčková
Vegan.cz

Rubriky
Rozhovory

Rostlinná kuchyně v tradičním pojetí – rozhovor s Kuchařkou ze Svatojánu

Ti, kteří milují zdravé jídlo, vaření, krásné fotografie, přírodu a tradiční hodnoty, budou jásat. Přinášíme totiž rozhovor s paní Evou Francovou, autorkou známého vegetariánského food blogu a tištěné knihy Kuchařka ze Svatojánu.

Eva Francová lidem skrze své vlastní kuchařské umění přináší nejen chutné, krásně barevné a neotřelé zdravé recepty, ale také kus něčeho, co vás chytne u srdce a přiměje se pozastavit a popřemýšlet o vlastním životě, hodnotách, směřování i způsobu stravování.

Paní Evo, váš Facebook i food blog a nyní i kniha jsou kuchařskou inspirací pro velkou spoustu vegetariánů, veganů, ale i lidí, kteří se stravují masitě. Food blogů je v dnešní době velká spousta, z vaší práce a stylu však čiší něco krásného a tradičního. Dokázala byste vy sama popsat, jaké hodnoty lidem přinášíte?

Na to se těžko odpovídá, protože přinášet někomu hodnoty není primárně mým cílem. Chci prostě lidem ukázat, že najíst se dá i bez toho, že by někdo jiný musel trpět. Pro mě osobně je nejdůležitější hodnotou soucit.

Každý den si lze na blogu přečíst jeden vegetariánský či veganský recept.
Každý den si lze na blogu přečíst jeden vegetariánský či veganský recept.

Kde čerpáte inspiraci ke svým receptům? Máte nějakého kuchaře/kuchařku, ke kterému vzhlížíte a je vaším vzorem?

Nejvíce inspirace hledám ve starých kuchařských knihách a recepty z nich převádím do vegetariánské nebo veganské formy, to mě baví. Já vlastně žádné kuchaře neznám, televizní pořady o vaření nesleduji a kuchařské blogy také ne. Jsem vlastně takový jezevec, který si dělá všechno po svém v té své noře.

Jsou pro vás a vaši rodinu důležité české tradice a svátky? Slavíte je? Pokud ano, který máte nejraději?

Já mám v úctě svátky, které souvisí s přírodními cykly, se slunovraty a rovnodennostmi. Protože žijeme na vsi a máme velkou zahradu a okolo přírodu, vidím, že se v tyto dny a době okolo nich skutečně něco mění a děje. Něco, co má vliv na lidi, zvířata i rostliny.

Recepty pokrývají široké spektrum pokrmů.
Recepty pokrývají široké spektrum pokrmů.

Já mám nejraději letní slunovrat, v přírodě je v té době nejvíce radosti. Ale vítám i ten zimní, člověka nutí k usebrání a zklidnění, ujasnění priorit a vlastního směřování.

Všechny vaše recepty jsou vegetariánské či veganské a vy sama jste vegetariánka. Jak, kdy a proč jste se k vegetariánství dostala?

Soucit ke zvířatům jsem měla odjakživa, ale až v dospělosti mi nějak naplno vlastně došlo, co to vlastně jíme. Jsem vegetariánem ze soucitu, jiný důvod v tom není.

Bylo mi 27 let, dnes je mi 47, takže maso nejím už dvacet roků. Tenkrát jsem byla v širokém okolí sama, jiného vegetariána jsem neznala, nebyl internet, neměla jsem kde najít informace, nebyly žádné prodejny se zdravou výživou.

Dnes už je společnost mnohem lépe nakloněna vegetariánům a veganům, máme to snazší. Dlouhá léta jsem zastávala názor, že mléčné výrobky z malé rodinné farmy, kde se krávy pasou venku i s telaty, jsou eticky v pořádku, vejce z domácího chovu ze dvora také.

Pro kuchařku ze Svatojánu jsou typická jídla z domácích surovin.
Pro kuchařku ze Svatojánu jsou typická jídla z domácích surovin.

Posledních několik let už si to nemyslím a nevařím a nenakupuji žádné mléčné výrobky. Slepice máme svoje, samozřejmě dožijí, nikdo je nezabije a vzorně se o ně staráme, takže si občas vajíčko dám, ale skutečně pouze to „naše“.

V jednom z dalších rozhovorů s vámi jsem si vyslechla, že jste s manželem vyměnili klasický ,,konzumní“ hektický způsob života a náročnou práci za poklidnější vesnický. To se mi osobně moc líbí. Můžete nám přiblížit, jak jste k tomu dospěli? Čeho jste se museli vzdát a co jste naopak získali? Jste takto spokojenější?

Žili jsme stejně jako většina lidí, přes den v práci, večery a víkendy doma. Dovolená u moře, dvě auta, televize. Rozhodnutí s tím skončit a tyhle věci opustit přišlo postupně, zbavovali jsme se jedné části svého života po druhé.

Trávit čas v kanceláři a na svět se dívat skrze okno mi připadalo čím dál tím víc jako nesmysl a manžel se už nechtěl podílet na devastaci krajiny (pracoval u velké nadnárodní stavební firmy, která staví silnice). Tak jsme se rozhodli, že se uskromníme a pokusíme si na sebe vydělat z domu.

Založili jsme malé rodinné grafické studio. Prodali jsme BMW a Vectru, vyhodili televizi. Oblečení nakupujeme v second handu, telefony máme tlačítkové a bez internetu. První roky byly krušné, finančně jsme na tom byli nesrovnatelně hůř než předtím, ale vzhledem k tomu, že to bylo naše rozhodnutí a tahle situace nebyla vynucena vnějšími okolnostmi, byli jsme trpěliví.

Tofu, hrášek a indické placky - kombinace, kterou si oblíbí i nevegané.
Tofu, hrášek a indické placky – kombinace, kterou si oblíbí i nevegané.

Takže jsme ztratili peníze a jakýsi společenský kredit, který je na peníze vázaný, ale získali jsme klid, vyrovnanost, víc času pro sebe navzájem, víc času pro vlastní myšlenky, čtení, a hlavně víc času na zahradu, na přírodu, na to, co se vlastně venku děje, když jsou lidé v továrnách a kancelářích. Jsou to každodenní zázraky, které jsme získali.

Kromě toho vznikla z potřeby ušetřit i záliba v tom „udělat si to doma sama“. Začala jsem vařit pouze ze surovin, sbírat, sušit a zpracovávat byliny, vyrábět bylinnou kosmetiku, péct chleba, pěstovat zeleninu. Na vahách naprosto jednoznačně převážil zisk nad ztrátou a jediné, co nás mrzí, že jsme to neudělali dřív. Ale každá událost má svůj čas, takže je to patrně v pořádku. Asi jsme dříve nebyli zralí na tohle rozhodnutí a mohlo by nám víc uškodit než prospět.

A jak je to se surovinami. Přečetla jsem si, že se snažíte mít co nejvíce surovin vlastních, ze zahrádky? Týká se to jen ovoce a zeleniny, nebo i dalších plodin – obilí atd.?

Týká se to především ovoce a zeleniny, ale také bylin, divokých i pěstovaných. Koupila jsem si mlýnek na obilí, takže si na chleba mouku melu doma. Obilí nakupujeme od českých pěstitelů.

Sdílí i vaše děti a zbytek vaší rodiny stejné hodnoty jako vy? Tím myslím hlavně způsob stravování, život na vesnici, domácí suroviny.

Ano, celá rodina žije stejně. Mám dvě dospělé děti s vlastními rodinami a dceru, která je na střední škole. Všichni vyznáváme stejné nebo velmi podobné hodnoty.

Eva Francová je vegetariánkou, stravuje se však převážně vegansky.
Eva Francová je vegetariánkou, stravuje se však převážně vegansky.

Jakým jídlům dáváte přednost? Jste spíše na sladké nebo na slané? Raději pečete, vaříte, smažíte?

Já mám nejraději polévky a chleba. Na tom bych asi přežila. Ale mám ráda také šťavnaté ovocné moučníky typu crumble. U nás se skoro nesmaží, ne kvůli zdravotním dogmatům, ale protože nám smažené nechutná, raději peču. Mám kamna na dřevo a v nich to je čirá radost.

Existuje spousta názorů na to, jak by se měl člověk stravovat co nejzdravěji – bez lepku, podle krevních skupin, vitariánsky, makrobioticky, podle čínské medicíny atd. Informačně přehlcený člověk aby se v tom vyznal :). Kromě vašich kuchařských knih, máte ještě něco, podle čeho se rozhodujete vy, co bude nebo nebude na talířích členů vaší rodiny?

Ano, podle vlastního svědomí, to je jediný důležitý faktor. Nestavět sebe sama nad ostatní a nepodřizovat vše svým potřebám a zálibám. A samozřejmě ještě stále je co zlepšovat, to je práce na celý život.

Obměňuje se váš jídelníček podle sezóny? Tedy že jíte v každém ročním období jinak?

Ano, přirozeně vařím podle úrody ze zahrady. Ale vzhledem k tomu, že na blogu mám jeden nový recept denně, nejsem schopná vždy do puntíku tuto sezónnost dodržet, je to opravdu obrovská spousta receptů.

Jaký je váš úplně nejoblíbenější recept ?

Mám velmi ráda indickou kuchyni, různé dhaly a placky, špenát s tofu místo panýru, na tom si vždycky pochutnám.

Moc vám děkuji za odpovědi.

Já také děkuji a přeji, ať se vám vaše práce daří a vegetariánů a veganů ať stále přibývá.

Blog Evy Francové se spoustou krásných receptů najdete zde:

kucharkazesvatojanu.blogspot.cz

Hanka Pavlíčková Vegan.cz

Rubriky
Rozhovory

Kouření neničí jen lidské zdraví, ale nese s sebou i pokusy na zvířatech, říká Tereza Vandrovcová a radí, jak přestat

Tereza Vandrovcová je v českých veganských kruzích známá hlavně jako autorka veganského webu Soucitne.cz a také jako spoluzakladatelka České veganské společnosti. Věnuje se aktivismu za práva zvířat, propaguje společensko-vědní obor Animal Studies, který zkoumá vztahy mezi lidmi a zvířaty, a ten také vyučuje na Karlově univerzitě v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně.

Tereza učí i sociální psychologii na UNYPu a je členkou odborné sekce ochrany zvířat Strany zelených. Co ale možná nevíte, je to, že je součástí projektu Exkuřáci a působí jako lektorka kurzů, které pomáhají lidem přestat s kouřením. Tyto jednodenní semináře jsou založeny na kognitivně-behaviorálním přístupu a mají vysoké procento vyléčených.

S kuřáctvím se pojí i téma testování na zvířatech. Není proto divu, že se vegané snaží s kouřením přestat.
S kuřáctvím se pojí i téma testování na zvířatech. Není proto divu, že se vegané snaží s kouřením přestat.

Téma závislosti na cigaretách je zajímavé samo o sobě, když jej ale spojíme s problematikou veganství, etikou a testováním na zvířatech, dostává najednou úplně jiný rozměr.

Terezo, toto lektorování se zdánlivě tematicky odlišuje od vašich ostatních pracovních aktivit, které souvisejí hlavně s veganstvím a ochranou zvířat. Existuje souvislost mezi kouřením cigaret a veganstvím? Jak je to s testováním tabáku na zvířatech?

K exkuřáctví a veganství mohou vést podobné důvody. Starost o zdraví, zájem o ekologické souvislosti a etický přístup ke zvířatům – ať už jde o pokusná zvířata, která jsou vystavována tabákovému kouři v laboratořích, nebo o domácí mazlíčky, kteří tento kouř inhalují v kuřáckých domácnostech.

Co se týká pokusů na zvířatech, tak k těm dochází jednak na obecné rovině v rámci výzkumu rakoviny, ale provádí je i samy tabákové společnosti, které testují nejčastěji aditiva, jež se do cigaret přidávají pro lepší vlastnosti.

Mezi firmy, které se touto praxí nijak netají, patří např. Phillip Morris (Marlboro, L&M, Sparta, Petra, Start, Red & White, Chesterfield aj.), R.J. Reynolds (Camel, Winston, Monte Carlo aj.) a British American Tobacco (Dunhill, Kent, Lucky Strike, Pall Mall, Viceroy aj.).

Existují nějaké veganské cigarety, které na zvířatech testované nejsou?

Myslím, že neexistuje spolehlivý kontrolní mechanismus, ale od testování na zvířatech se zcela distancuje např. společnost Von Eicken (Denim, Ashford, Excite, Burton, Pepe, Manitou aj.) a Pöschl Tabak (Pueblo, Red Bull aj.).

Tabák bez aditiv určený k balení cigaret testovaný nebývá, ale vždy je lepší si vybrat tabák od společnosti, která netestuje ani jiné své produkty.

Věnujete se odvykacím seminářům hlavně kvůli svým vlastním zkušenostem se závislostí na kouření? Kdy jste začala kouřit a jak se vaše závislost na cigaretách vyvíjela?

Svou první cigaretu jsem ze zvědavosti ochutnala už ve třetí třídě (a hned za to schytala poznámku, protože to bylo na školních záchodcích), ale pravidelným kuřákem jsem se stala někdy kolem 13. roku. Tehdy jsem si vystačila s pár cigaretami za den a byla to spíš záležitost životního stylu, než že by mi to něco dávalo.

Postupem času se ale moje denní dávka velmi nenápadně zvětšovala. Náš gympl, kam jsem nastoupila v 15ti letech, byl pět minut od metra, což pro mně bylo ideální příležitostí k ranní cigaretě. Tehdy jsem si začala uvědomovat, že jsem závislá a že když si ji nedám, tak se ve škole hůře soustředím.

Tereza Vandrovcová byla sama dlouholetou kuřačkou.
Tereza Vandrovcová byla sama dlouholetou kuřačkou.

Cigarety jsem však měla ráda tak moc, že mě ani ve snu nenapadlo, že bych se jich vzdávala. Závislost mi začala vadit až v dospělosti, kdy už to najednou nebyla frajeřina, ale slabost a otročina. Už jsem měla plné zuby nočních procházek na benzínku, když už byly všechny trafiky zavřené, propálených prostěradel od nočních a ranních cigaret a zkažených výletů, když mi na horské chatě oznámili, že cigarety prostě nevedou.

Poslední kapkou bylo zjištění, že se cigarety i nemoci vzniklé následkem jejich kouření testují a zkoumají na živých zvířatech. Zkoušela jsem přestat metodou silné vůle a s pomocí náhradní nikotinové terapie, ale vždycky jsem to vydržela jen pár dní a hrozně při tom trpěla.

Když mi bylo 26, tak jsem začala načítat různé zahraniční zdroje a narazila na psychologickou metodu, která mi pomohla přestat ze dne na den a naprosto bez utrpení. V té chvíli jsem začala pátrat, jestli tady tu metodu někdo používá, ale zjistila jsem, že zatímco v zahraničí je tento přístup velice oblíbený, na našem trhu vládnou farmaceutické přípravky na předpis a náhradní nikotinová terapie. Přišlo mi to vyloženě skandální.

Proto jsem si s kamarádkou, která přestala kouřit měsíc po mně, sedla a začala připravovat obsah semináře. Seminář jsme nejprve otestovaly na svých známých a když to fungovalo, otevřely jsme jej široké veřejnosti. A jelikož lidé nemívají důvěru k novým metodám, rozhodly jsme se nabídnout garanci vrácení peněz, když si zapálí byť jedinou cigaretu.

Pro člověka, který nikdy netrpěl žádným druhem závislosti, je těžké si představit, jak je možné do toho spadnout. Jaké jsou podle vás nejčastější příčiny vzniku závislostí a proč je tak těžké se z nich vymanit?

U nikotinové závislosti hraje velkou roli to, že je v naší společnosti bagatelizovaná. Všude se sice mluví o zdravotních následcích kouření, ale o tom, jak silná a záludná je samotná závislost, už moc ne.

Dalším faktorem je to, že je všudypřítomná a sociálně nakažlivá. Už od malička pozorujeme kuřáky ve svém okolí nebo ve filmech a podvědomě vstřebáváme informace o tom, k čemu všemu jsou cigarety dobré. Vidíme, že když si dá rozčílená maminka kuřačka ve stresu cigaretu, tak se uklidní, nebo že když si dá milenecký pár ve filmu cigaretu po sexu, je to to největší potěšení. Pak už jen stačí, aby nám kamarád ve škole řekl „pojď na cígo“ a člověk si řekne „proč ne?“

První cigareta nám zpravidla nechutná a několik prvních měsíců či let strávíme coby příležitostní kuřáci, kteří si rádi zapálí, když je někdo ponoukne. V tomto období postupně propadáme nikotinové závislosti. Začne to tak, že si třeba musíme dát cigaretu k pivu. K ničemu jinému ne, ale k pivu to přece patří.

Pak se naše závislost postupně začne věšet na další a další situace, až najednou zjistíme, že si musíme dát cígo na probuzení, na trávení, na uklidnění, na nudu nebo na spánek a že nám to najednou začalo hrozně chutnat.

Příčinou toho, proč je pro většinu lidí těžké se z nich vymanit, je kombinace fyzické a psychické závislosti. Ta fyzická se projevuje tak, že když člověk chvíli nekouří, tak pociťuje abstinenční příznaky.
Člověk, který nikdy nebyl na ničem závislý, si to může představit jako pocit hladu po jídle. Když je hodně hladový, cítí se mizerně a teprve, když se nají, je mu dobře. Stejné je to s cigaretami.

Seminář se pořádá většinou v Praze, pokud se však domluví skupina minimálně osmi lidí, není problém dojet kamkoliv po republice.
Seminář se pořádá většinou v Praze, pokud se však domluví skupina minimálně osmi lidí, není problém dojet kamkoliv po republice.

Na fyziologické rovině to vypadá tak, že nám nikotinové receptory blokují centra dopaminu v mozku, takže se necítíme dobře, dokud si nikotin nedáme. Psychická závislost se zase projevuje tak, že člověk věří, že se bez cigaret nedokáže uklidnit ve stresu, že si bez nich neužije pivo nebo že se bez nich nemůže soustředit.

Kromě kognitivně-behaviorálního přístupu, který vám nakonec pomohl s kouřením přestat a který nyní lektorujete, vyzkoušela jste i nějaké další odvykací metody? Jak moc se vám jevily jako účinné?

Ano, zkoušela jsem všechno možné a dnes už chápu, proč mi to nezafungovalo. Nejprve jsem zkoušela silnou vůli, kdy jsem si řekla, že zatnu zuby a vydržím, ale bylo mi po těle i na duši strašně mizerně. Problém byl, že jsem vůbec neřešila svou psychickou závislost a jen čekala, až překlepu tu fyzickou a „ono to nějak dopadne“.

Bohužel jsem si tímhle způsobem v mysli vytvořila pocit oběti, že jsem přišla o veškerou radost a berličku, která mi pomáhala se všemi problémy. Proto jsem si po několika dnech utrpení radši zapálila s myšlenkou, že radši budu šťastný kuřák než zoufalý exkuřák a věřila, že se toho už nikdy nezbavím.

Zkoušela jsem i náhradní nikotinovou terapii, která byla o něco lepší, protože jsem si dodávala nikotin, ale k cigaretám jsem se vrátila asi po týdnu. Problém těchto náhražek je, že se vůbec nezaobírají psychickou závislostí, a tu fyzickou taky neřeší, protože si člověk dodává látku, na které je závislý, pouze v jiné formě.

Asi nejúspěšnější z mých pokusů bylo sezení u jednoho ukrajinského léčitele, který mi pomocí sugesce vnuknul myšlenku, že kouřit nepotřebuji. Tehdy jsem nekouřila snad dva týdny a neměla silné absťáky jako dřív, ale opět mi tam chybělo vyřešit si tu psychickou závislost, takže když přišel první stres, automaticky jsem sáhla po cigaretě s vírou, že mi to pomůže.

Jediný sedmihodinový seminář, který slibuje, že zbaví i mnohaleté závislosti, se mnohým kuřákům může jevit až jako nereálný sen. Mohla byste nám vysvětlit, na jakých principech kognitivně-behaviorální přístup funguje a jak je možné, že je o tolik účinnější než jiné odvykací metody?

Kognitivní část terapie spočívá v rozumovém vhledu a analýze psychické závislosti, a ta behaviorální zase spočívá v nácviku chování v odvykacím období.

V první části semináře napíšeme na tabuli pomocí brainstormingu účastníků všechna pozitiva kouření – tedy na co všechno jsou cigarety dobré. Poté společně podrobně rozebíráme, jak moc jsou tyto efekty reálné a do jaké míry jsou jen iluzí způsobenou závislostí.

Dám konkrétní příklad: Většina kuřáků věří, že jim cigareta pomáhá se stresem. Když se však podíváme na fyziologické účinky cigarety, zjistíme, že zvedá krevní tlak a zrychluje puls, což je přesný opak toho, co by měl člověk udělat, aby se uklidnil. Jak je tedy možné, že to kuřák vnímá jinak?

Je to dáno tím, že než si dá cigaretu, tak je – zpravidla nevědomky – obtěžován abstinenčním příznakem, který se projevuje vnitřním tlakem, mírným stresem a chutí na cigaretu. Když si dá cigaretu, pociťuje úlevu. A když kuřáka potká stresová situace, čelí stresu dvojitému: situaci samotné a abstinenčnímu příznaku. Když si zapálí, stres citelně poklesne, ale jen ta část, kterou způsobila samotná závislost.

Semináře se již zúčastnilo kolem 400 lidí.
Semináře se již zúčastnilo kolem 400 lidí.

Lidé si tedy na semináři uvědomí, že cigareta je jako falešný kámoš. Hodí nám klacky pod nohy, abychom upadli a pak nám milostivě pomůže vstát. Jsme-li závislí kuřáci, tak vidíme jen tu pomoc, a proto se cigaret nechceme vzdát.

Ve druhé části se účastníci učí se svou závislostí aktivně pracovat, externalizovat ji, udržet si dosavadní životní styl a prožívat typicky kuřácké situace bez cigaret. Lidem např. radíme, aby hned v den semináře šli večer do hospody za kuřáky, z čehož jsou většinou dost překvapení. Jde o to, aby se tomu člověk co nejdříve vystavil a aktivně měnil svůj pohled na cigarety.

Tato metoda je účinná díky tomu, že se zaměřuje na psychickou závislost. Není ani tak velký problém přestat kouřit a překlepat pár týdnů. Mnohem větší úkol je znovu nezačít. A dokud člověk nemá vyřešenou psychickou závislost, tj. věří, že mu cigareta pomáhá v nějaké konkrétní situaci, může do toho kdykoliv znovu spadnout, jakmile taková situace nastane.

Jak je to u této metody s abstinenčními příznaky? Myslíte, že je vhodné kombinovat kognitivně-behaviorální metodu s jinými odvykacími postupy?

Abstinenční příznaky se pár dní objevují, ale mívají mnohem mírnější průběh než třeba u metody silné vůle a mnoho lidí si to odvykací období dokonce vyloženě užívá. Absťáky se zpravidla projevují pouze ve formě vtíravého nápadu dát si cigaretu, který je sice nepříjemný a u některých lidí se projevuje tak, že se nemohou v těch prvních dnech moc dobře soustředit, ale poté to začne velmi rychle ustupovat, a čím více se tomu člověk věnuje dle pokynů, tím dříve to má vyřešené.

Kombinovat s jinými postupy bych nedoporučovala, protože to může celou situaci zkomplikovat. Např. nikotinovou žvýkačkou bychom si zbytečně prodlužovali odvykací období. Nasazováním silné vůle, která je spojená s vyhýbáním se kuřákům a změnou životního stylu, bychom se zase mohli začít litovat.

Jak je to s vyléčenými kuřáky? Stanou se abstinenty a dokonce života si už nikdy nezapálí, nebo si mohou příležitostně cigaretu dopřát? Jak to máte vy? Zapálila jste si někdy od té doby, co jste přestala kouřit?

Vyléčení kuřáci už navždy zůstávají exkuřáky a bohužel i jedna jediná cigareta „z blbosti“ člověka vrátí na úplný začátek. Větu „jedna cigareta neexistuje“ by si měl každý exkuřák zarýt hluboko do podvědomí, protože jinak se může stát, že bude sice úplně vyléčený, cigarety mu už vůbec nebudou chybět, ale rozhodne se udělat experiment, jak ta „jedna“ asi bude chutnat.

Při odvykání kouření je nutné eliminovat především psychickou závislost.
Při odvykání kouření je nutné eliminovat především psychickou závislost.

Bohužel i jedna cigareta stačí, aby se probudily nikotinové receptory a člověk je zakrátko na stejné dávce, na které byl před odvyknutím. Dobrá zpráva je, že když si člověk dobře vyřeší psychickou závislost a prokoukne, jak ho manipuluje, nemá chuť si dát ani tu jednu. Prostě ví, že jelikož už nemá fyzickou závislost projevující se absťáky, se stresem ani ničím jiným by mu cigareta nepomohla. Pouze by mu tu fyzickou závislost probudila.

Po své poslední cigaretě, kterou jsem vykouřila 3. 5. 2010, jsem si už žádnou jinou nedala a ani jsem se nemusela přemáhat, protože jsem pochopila, že mi k ničemu nebude. A neriskla bych to ani v rámci experimentování, protože vím, že bych zase musela kouřit minimálně krabičku denně, utrácet za to přes 30 tisíc korun ročně, běhat v noci na benzínku atd. Nemluvě o zdravotních následcích a etických dilematech.

Je možné tento postup aplikovat i na jiné druhy závislostí? Závislost na marihuaně, drogách, kávě, jídle, apod.?

Ano, tento přístup jde krásně aplikovat na jakoukoliv závislost a i v českých psychiatrických centrech se běžně používá např. při léčbě alkoholismu.

Jednou jsme na semináři měli pána, který sice nekouřil, ale byl silně závislý na čokoládě. Ačkoliv jsme seminář nijak neupravovali, sám si ten přístup aplikoval na svou závislost a třeba vždycky, když ostatní účastníci chodili na cigaretovou pauzu (ano, na seminářích se kouří), chodil si dávat kousek čokolády. A opravdu mu to pomohlo.

Nejdůležitější je si uvědomit, že cigareta je droga, která nic dobrého nepřináší.
Nejdůležitější je si uvědomit, že cigareta je droga, která nic dobrého nepřináší.

I lidem na semináři říkáme, že si stejným způsobem pak mohou vyřešit další problémy, ale zároveň radíme, ať řeší vždy jedno po druhém a ať se minimálně tři týdny věnují jenom jedné závislosti.

Jakou máte procentuální úspěšnost s úplně vyléčenými kuřáky a kolika lidem v Česku jste již pomohli?

Podle naší komunikace s klienty se úspěšnost pohybuje mezi 70 a 80 %, ale přesná čísla neznáme. Abychom to mohli považovat za exaktní data, museli bychom našim absolventům dělat i vyšetření dechu, což je dost komplikované i vzhledem k tomu, že k nám dojíždí lidé z celé republiky.

S absolventy jsme v kontaktu nejvíce ten první měsíc a pak jim píšeme po roce kvůli statistikám. Našimi kurzy již prošlo kolem 400 lidí, takže odhaduji, že 300 z nich by mohlo být exkuřáky.

Kolik váš kurz stojí a kde je možné se na něj přihlásit?

Kurz stojí při platbě předem 2 400 Kč, což je tolik, kolik typický kuřák (20 cigaret denně) prokouří za měsíc, přičemž nabízíme dvouměsíční garanci vrácení peněz nebo možnost si seminář celkem dvakrát zopakovat (a i poté může absolvent žádat vrácení peněz).

Přihlásit se na seminář je možné na webu exkuraci.cz.
Přihlásit se na seminář je možné na webu exkuraci.cz.

Přihlásit se je možné na našem webu www.exkuraci.cz, kde je vždy vypsán nejbližší termín. Semináře děláme nejčastěji v Praze, ale když se domluví skupinka 8 lidí, jsme schopni dojet kamkoliv po republice. Této nabídky ale zatím využívají jen firmy pro své zaměstnance.

Dostane se na vašich odvykacích kurzech řeč někdy i na veganství?

Jsou-li na semináři nějací další vegani, což se poslední dobou stává dost často, tak se k tématu veganství dostaneme, nejčastěji během volné zábavy při obědě.

Když třeba projeví strach, jaké to asi bude, připodobňuji jim odvykání kouření k veganství, protože to má shodné momenty. Než se člověk stane veganem nebo exkuřákem, mívá strach, jaké to bude a jestli se mu nebude stýskat. V obou případech pak člověk zjistí, že opak je pravdou a že se nebylo čeho se bát.

Když se člověk stane veganem, tak nechodí kolem stánků s klobásami s nostalgií a nutkavou chutí – naopak mu takový odér začne být velmi brzy nepříjemný a živočišné produkty přestane vnímat jako něco k jídlu, ale spíše jako něco nepatřičného či nechutného. Je to jako když se přecvakne vypínačem v hlavě a člověk to najednou vnímá všechno z úplně jiné perspektivy.

Pořadatelka semináře garantuje vrácení peněz v případě nespokojenosti.
Pořadatelka semináře garantuje vrácení peněz v případě nespokojenosti.

U kouření také. Když si člověk vyřeší svou psychickou závislost, je to jako by si v hlavě přepnul vypínač. Cigarety už nevnímá jako pokušení a radost, ale jako drogu, která chutná jen těm, kteří jsou na ní závislí. Namísto, aby kuřákům záviděl, spíše je polituje, že jsou ještě pořád v pasti závislosti. A proto pak nemá chuť si zapálit ani v přítomnosti ostatních kuřáků, stejně jako vegan netouží po kusu mrtvého zvířete na masovém rautu.

Hanka Pavlíčková Vegan.cz

Foto: Vít Hassan, Alexandr Darius Radecký, Silvestr Vandrovec Špaček, archív

Rubriky
Rozhovory

Brněnský VeganFest se již stává tradicí

V Brně se ve dnech 5. – 20. března bude konat již 5. ročník VeganFestu, festivalu zaměřeného na propagaci veganského životního stylu, který je plný zajímavých workshopů, přednášek, promítání, koncertů a zdravého jídla. Festival je největší svého druhu v České republice a na Slovensku, má velkou návštěvnost a slaví úspěch.

Oslovili jsme skupinu Kolektiv pro zvířata, která VeganFest pořádá, a požádali je o rozhovor. Na naše otázky odpovídal jeden ze členů KPZ, Jakub Maceja.

Kde vznikla myšlenka uspořádat veganský festival? Jaké byly jeho začátky?

V roce 2010 proběhly v kavárně Spolek „Veggie Dny“, které můžeme považovat za nultý ročník VeganFestu. Byly to tři dny, během kterých v kavárně probíhaly přednášky na různá témata související s veganstvím a pro návštěvníky byly nachystané ochutnávky veganských pokrmů.

V únoru roku 2012 pak proběhl první ročník VeganFestu, který trval celý měsíc a měl již podobu dnešního festivalu: v různých brněnských klubech probíhaly přednášky, workshopy vaření, promítání apod.

Návštěvníci VeganFestu se mohou těšit na řadu zajímavých přednášek.
Návštěvníci VeganFestu se mohou těšit na řadu zajímavých přednášek.

Tehdejší členové Kolektivu pro zvířata chtěli dostat téma veganství a ochrany zvířat mezi co nejvíce lidí a pustili se tedy do práce. První ročník byl úspěšný, takže pokračujeme dál a myslíme si, že i úspěšnost, tedy kvalita VeganFestu a počet návštěvníků, stoupá.

Skupina Kolektiv pro zvířata, která VeganFest pořádá, funguje již od roku 2009. Vaším hlavním záměrem je ochrana zvířat a snaha informovat veřejnost o tomto tématu. Pořádáte přednášky, veřejná promítání, demonstrace a další akce. Co Kolektiv pro zvířata považuje za svůj největší úspěch? Máte pocit, že se vám daří zprostředkovat široké veřejnosti váš pohled na tématiku ochrany zvířat?

Rozhodně je to stále rostoucí návštěvnost na našich akcích. A je jedno, jestli se tady bavíme o demonstracích nebo VeganFestu. Takže ano, věříme, že ač je šíření osvěty ohledně ochrany zvířat běh na dlouhou trať, tak se nám daří ovlivňovat spoustu lidí, kteří již přehodnotili svůj tradiční způsob vnímání zvířat.

V informačním videu na vašich webových stránkách uvádíte, že se nezaměřujete na změnu legislativy. Přesto, jsou nějaké změny v české legislativě, které byste rádi zavedli, kdyby to bylo možné?

Těch změn by bylo hodně. My se snažíme o úplné osvobození zvířat bez ohledu na druh nebo „užitečnost” pro člověka. Tyto změny ale nejsou realizovatelné přes noc, o čemž dobře víme. Proto zatím podporujeme alespoň organizace jako OBRAZ – Obránci zvířat (www.obrancizvirat.cz) a jejich protikožešinovou kampaň. To je aktuálně záležitost, která má skutečný potenciál a je nejblíž přiblížení se k nějaké legislativní změně.

Doufáme, že v budoucnosti dojde i k zákazu zvířat v cirkusech a klecových chovů tzv. hospodářských zvířat. Tato naděje vychází z úspěchů, kterých aktivisté již dosáhli v zahraničí.

Spolupracujete s českými aktivistickými skupinami jako 269, Otevři oči nebo Obraz. Jste otevřeni také spolupráci se zahraničními aktivistickými skupinami? Máte ve svém repertoáru také nějaké mezinárodní akce? V Brně žije poměrně vysoký počet cizinců. Jsou ve vaší skupině dveře otevřené i pro ně?

Samozřejmě jsme otevřeni spolupráci s jakoukoliv organizací, která sdílí podobnou filosofii jako my a jde jí o stejné nebo podobné cíle. Nicméně v tuhle chvíli spolupracujeme jen s českými a slovenskými skupinami.

Vítáni jsou dospělí i děti.
Vítáni jsou dospělí i děti.

A co se týká cizinců – dveře jsou otevřené pro každého, kdo s námi sdílí pohled na zvířata a má stejné cíle jako my, tedy jejich ochranu a osvobození.

Nicméně, tady bychom jen podotkli, že pokud chce být někdo členem KPZ, tak musí být etický vegan. Bylo by dost pokrytecké, kdyby chtěl někdo hájit práva zvířat a zároveň se podílel na jejich utrpení. Dál jsou pro nás důležité osobní podněty a nápady daného jedince.

Kolektiv pro zvířata je opravdu aktivní skupinou, která pořádá velké množství akcí, včetně nabitého VeganFestu. Organizace všech těchto aktivit musí být časově velmi náročná. Je pro některé z vás, členy skupiny, tato činnost zároveň zaměstnáním, nebo vše organizujete ve svém volném čase?

 Ne, nikdo z nás se tím opravdu neživí a na činnosti KPZ žádným způsobem nevydělává. Veškeré aktivity, které jste zaregistrovali, organizujeme v našem volném čase. Uvítáme jakoukoliv pomoc, takže, čtenáři, pokud máte chuť něco dělat a jste z Brna či okolí, nebojte se nám ozvat.

Kolektiv pro zvířata pravidelně jednou měsíčně pořádá také Veganské společenské večery. Mnoho lidí nyní v dnešní době slyší na zdravotní účinky veganské stravy. Je jedním z vašich cílů šířit mezi lidmi také zdraví, nebo se zaměřujete hlavně na její etické stránky? Co pro vás veganská strava hlavně znamená?

Vzhledem k tomu, že KPZ vzniklo za účelem pomoci zvířatům a lidé jsou různí, tak šíříme jak etickou, tak zdravotní stránku. Jsou lidé, kterých se etická stránka nedotkne, ale mohou změnit názor díky pozitivním zdravotním aspektům veganství. Proto je na VeganFestu spousta přednášek právě i s touto tématikou.

Takže ano, v rámci VF šíříme i tu zdravotní stránku, protože je ve výsledku jedno, z jakého důvodu je člověk vegan, výsledek sníží poptávku po živočišné výrobě. Etická stránka věci se navíc často přirozeně přidá, pokud člověk na veganství přešel z čistě zdravotních důvodů.

K ochutnání budou různé veganské speciality.
K ochutnání budou různé veganské speciality.

A co pro nás znamená veganská strava? Je to nejlepší způsob, jak snížit utrpení zvířat a zároveň se chovat šetrně k planetě a jejím zdrojům. Takže podle nás je to jedna z těch nejlepších a nejohleduplnějších voleb v životě.

Doporučili byste nám nějaký bod z programu letošního VeganFestu 2016?

Jak už bylo zmíněno výše, každého zajímá něco jiného, a tak bychom tady mohli vyjmenovat spoustu přednášek. Namátkou vybíráme třeba přednášku „Praktická psychologie pro vegany a veganky“ od Lindy Maruščákové z Vegan Fighteru a pak určitě samotný VeganFighter nebo přednášky o B12 nebo medu.

O obou posledních jmenovaných tématech se dost často a bouřlivě debatuje na internetu, proto nebude špatné si objasnit, jak to vlastně je.

VeganFestu se vedle přednášejících účastní například také veganští sportovci.
VeganFestu se vedle přednášejících účastní například také veganští sportovci.

Jakubovi i celému Kolektivu děkujeme za rozhovor a také za vše, co dělají pro ochranu zvířat. Pokud vás zajímá jejich činnost, navštivte webové stránky Kolektivu pro zvířata www.kolektivprozvirata.cz.

Nezbývá než se těšit na letošní pátý VeganFest 2016, kde se kromě již zmíněných přednášek můžete těšit třeba na benefiční hip hop/elektro koncert s umělci jako Presento, Dj SmoG, Dj Rubenz, Otz nebo Faust.

Zajímat by vás mohla také přednáška Kláry Votavové na téma ,,S dětmi na cestě ke zdravému stravování“, Mini kurz výroby přírodní kosmetiky Judity Klimentové nebo workshop vaření japonských taštiček „Gyoza“, který pořádá Cocina Perdida.

Více informací o VeganFestu 2016 najdete na oficiálních webových stránkách www.veganfest.cz.

Organizátorům přejeme hodně štěstí v naplňování všech cílů a všem veganům příjemnou zábavu v následujících týdnech. Snad se všichni potkáme na Veganfestu!

Redakce Vegan.cz a Hana Pavlíčková.

Rubriky
Rozhovory

S mladými vegany nejen o životním prostředí, palmovém oleji a veganských náhražkách

Veganství je stále populárnější. Počet vegetariánů i veganů se zvyšuje, a to hlavně mezi mladými lidmi. Hlavní důvody, které je vedou k veganství, jsou ty etické, nicméně důležité jsou i ty zdravotní. Krom rostlinné stravy vegany spojuje jejich zájem o ochranu životního prostředí a láska ke zvířatům.

Pojďme se prostřednictvím krátkého rozhovoru podívat na to, jak se žije běžným mladým veganům mezi námi. Oslovili jsme Radka, Leu, Jonáše, Gabrielu, Ivanu a Patrika a poprosili je, aby s námi sdíleli své dosavadní zkušenosti s veganstvím.

Jak dlouho už jsi vegan/ka ?

Radek (grafik, prodavač ve skateshopu, 24 let): Vegan jsem třetím rokem.

Lea (studentka, 18 let): Pro veganství jsem se rozhodla asi před týdnem, vegetariánka jsem byla cca 4-5 let.

Jonáš (Městská knihovna Praha, 29 let): Veganem jsem od listopadu 2014.

Gabriela (obchodní zástupce, 22 let): Vegansky jsem se snažila žít cca rok, ale úplnou a poctivou vegankou jsem se stala začátkem února.

Ivana (prodej zdravých potravin, 25 let): Tři a půl roku.

Patrik (B&O, 28 let): Cca jeden rok, předtím vegetarián cca tři roky.

Vedle rostlinné stravy vegany spojuje také jejich zájem o ochranu životního prostředí a láska ke zvířatům.
Vedle rostlinné stravy vegany spojuje také jejich zájem o ochranu životního prostředí a láska ke zvířatům.

Jaké máš k veganství důvody?

Radek: Nechci brát svobodu ostatním obyvatelům téhle planety. Rozjíždím s kamarádkou značku Stay Sober, která se bude zaměřovat nejen na oblečení, ale budeme upozorňovat také na problémy ve společnosti. První problém, na který chceme upozornit formou přednášky, je sexismus a porucha přijmu potravy.

Lea: Miluji zvířata, nechci jíst jejich mrtvá těla a podporovat jejich týrání a zneužívání, mají stejná práva na život jako lidi, možná i větší, vzhledem k chování lidských bytostí.

Jonáš: Jsou to zejména ty etické, které doplňují také důvody ekologické. Zvířata jsem měl rád vždy (jako snad každý), ale neuvědomoval si všechny souvislosti a to, co všechno si musí vytrpět, aby se dostala na můj talíř. Klasické karnistické přemýšlení, kdy jsem stavěl hospodářská zvířata na nižší úroveň. Po zhlédnutí mnoha dokumentů a četných diskuzích na Facebooku jsem byl během pár týdnů rozhodnutý, že tohle podporovat nechci.

Gabriela: Nelíbí se mi zacházení se zvířaty na farmách.

Ivana: Zdravotní a etické.

Patrik: Důvody jsou nejspíše podobné tak jako u všech. Obecné důvody ekologické, ekonomické, duchovní, zdravotní, míchané s udržitelností, životem a vědomím.

Ovlivnilo veganství tvé zdraví?

Radek: Nejspíš ano, aspoň se cítím lépe. Hlavně mě to ovlivnilo v pohledu na svět a své okolí.

Lea: Zatím nemohu říct, protože je to krátká doba a jelikož jsem s vegetariánstvím začala v tak nízkém věku, nemohu říci, zda-li mám nějaké problémy zrovna kvůli tomu.

Jonáš: Nijak zásadně, ač je znát, že po vysazení mléčných výrobků mi zmizely časté angíny a za tu dobu jsem nemusel brát antibiotika (dříve 2x, někdy dokonce 3x ročně).

Gabriela: Nikdy jsem nebyla přímo milovník masa atd., takže to pro mě nebyl takový skok. Řekla bych, že nepociťuji žádné změny.

Ivana: Určitě. Neměla jsem zdravotní problémy, ale pomohlo mi to hlavně zhubnout o 20 kg cca za dva a půl roku. Před tím se mi nechtělo vůbec hýbat a chodit. Byla jsem asi i víc unavená.

Patrik: Jestli ovlivnilo, to asi jo, už nejsem takový kulatý, i když mám více kilo.

Oslovení vegani se k náhražkám masa staví spíše odmítavě.
Oslovení vegani se k náhražkám masa staví spíše odmítavě.

Snažíš se svůj způsob stravování propagovat nebo si jej necháváš pro sebe?

Radek: Propaguji ho tím, jak žiju.

Lea: Nemluvím do toho ostatním, protože by mě stejně nepochopili, ale když už padne debata, zapojím se svým názorem a dovoluji si lidi urážet, když přede mnou zabijou třeba mouchu. Raději to tedy sdílím na svém profilu a nebo se to inteligentním duším snažím aspoň vysvětlit, každopádně u přítelkyně bych nepřežila, kdyby neměla na to stejný názor jako já.

Jonáš: Spolu s manželkou vedeme blog www.touchoflovershands.cz, který je zaměřen zejména na veganský způsob života. A právě skrze něj šíříme své přesvědčení a snažíme se otevřít oči i dalším lidem.

Gabriela: Píšu blog s veganskými recepty, ale rozhodně tam nedávám videa, obrázky atd. prosazující veganství. Blog mám společně s kamarádkou nevegankou, doufám, že to tak přiláká i nevegany, kteří zkusí uvařit i něco veganského. Ale když se mě někdo zeptá, proč jsem veganka, řeknu mu, jak to na farmách chodí a že nikomu neublíží stravovat se jinak.

Ivana: Snažím se jít příkladem a nevnucovat veganství ostatním, je to často kontraproduktivní.

Patrik: Propagovat trochu „nenásilnou cestou“. Když někdo chce vědět, tak prosím, ale vnucovat se nemusím.

A co okolí? Nedívají na na tebe, jako bys měl/a na hlavě alobalovou čepičku, protože jsi vegan?

Radek: Někdy ano, někdy ne, záleží, v jaké společnosti se zrovna pohybuji. Nejhorší to bylo asi u rodiny.

Lea: Většina se tak na mě dívá, ale mám štěstí, že má matka je vegetariánka, takže s rodinou problémy nejsou. Jen tedy třeba ve škole stále poslouchám narážky typu – jsi tak hubená, jez maso, jedení masa je přirozené, jsi psychopat – to je v těch horších případech.

Jonáš: Sem tam si někdo rýpnul, ale to bylo spíš na začátku, hlavně rodiče a pár známých na FB. Jinak osobně se s narážkami nesetkávám, asi i proto, že s tolika lidmi se nevídám a na čele to napsané nemám.

Gabriela: Jsem až příjemně překvapena, jak okolí reaguje – 95 % lidí mi řeklo, že je to super, že s tím souhlasí, jen na to nemají vůli.

Ivana: Přátelé jsou vesměs vegani a rodina to respektuje.

Patrik: Jako na ufona určitě ne. I když těžko vědět, co si myslí. Většina je tolerantní a rádi si pokecají a mají vetšinou ty samé otázky. Taky to chce náhled na věc a většině je to jedno, mi přijde.

Vyhledáváš náhražky masa a mléčných výrobků, nebo se bez nich obejdeš?

Radek: Náhražky nějak extra nevyhledávám.

Lea: Vyhledávám vše veganské a snažím se to zapojit do svého jídelníčku, ale abych pravdu řekla, z náhražek masa se mi dělá trochu zle, i když vím, že to maso není.

Jonáš: Na zpestření to je fajn, třeba seitan speciál, co se týče alternativy masa, a k tomu čas od času veganské sýry. Jinak pravidelně kupuji pouze rostlinná mléka.

Gabriela: Vyhledávám – jím tofu, sojová mléka, sojové dezerty.

Ivana: Občas si dám nějakou alternativu, ale nevyhledávám to.

Patrik: Náhražky přímo nevyhledávám, ale zkouším občas novinky, co mají ve zdravé výživě nového, masové náhražky žádné, jen mléčné náhražky.

Účastníky rozhovoru spojuje snaha vyhýbat se palmovému oleji.
Účastníky rozhovoru spojuje snaha vyhýbat se palmovému oleji.

Krom veganství praktikuješ ve svém životě ještě nějaké další zásady, které pomáhají chránit životní prostředí?

Radek: Mimo veganství jsem i „straight edge“, což ve zkratce znamená, že nepiju alkohol, nekouřím a neberu drogy. Snažím se žít ekologicky a pozitivně.

Lea: Třídím odpad.

Jonáš: My to se ženou bereme jako celek, jakože veganství není jen o jídle. Takže kupujeme netestovanou kosmetiku a čisticí prostředky – teď jsme si začali dělat doma i tablety do myčky a prací prášek, nejíme výrobky obsahující palmový olej, snažíme se nekupovat ve větší míře exotické ovoce, přičemž banány jíme už jen fair trade. Samozřejmě třídíme odpad (baterie, papír, sklo, plast), na nákupy si bereme plátěné tašky a síťky na potraviny namísto igelitových pytlíků. A nejezdíme autem, protože sami ani žádné nemáme.

Gabriela: Třídíme poctivě odpad, i když koše na plasty nejsou zrovna nejblíže domu, a nevyhazujeme potraviny – nakupuji pouze tolik, ať to stihneme sníst, a když nestíháme, dávám vše zamrazit.

Ivana: Třídím odpad, snažím se obecně neplýtvat a jíst české potraviny.

Patrik: Zásady nejspíše jo, ale beru je spíše jako samozřejmost – neplýtvat, recyklace, sledování složení potravin, vyhýbání se nezdravým přísadám, PO. Další mě teď nenapadají.

Jak to máš s palmovým olejem? Sleduješ jeho obsah ve výrobcích?

Radek: Snažím se mu vyhnout, nicméně když není jiná možnost a mám opravdu hlad, tak si koupím i produkt s „palmáčem“.

Lea: Palmový olej vyřadím, jen co se odstěhuji od matky.

Jonáš: Sledujeme a zhruba od června 2015 s ním až na naprosté výjimky nic nekupujeme. Jednou výjimkou třeba bylo listové těsto, ale to se nyní objevilo i ve vegan variantě bez PO, takže to je skvělé. Mnohokrát jsme také psali do různých firem, zda-li by nechtěly palmáč nahradit jiným typem oleje. Je dobře, že jej stále více lidí bojkotuje.

Gabriela: Snažím se to sledovat.

Ivana: Palmový olej se snažím vytěsnit z jídelníčku a sleduji ho ve složení.

Patrik: PO sleduju a nekupuju.

Jak bys reagoval/a, když bys zjistil/a, že jsi omylem snědl/a něco živočišného?

Radek: Příště bych si dal větší pozor.

Lea: Zarazilo by mě to, ale vrátit bych to už nemohla a byla bych ráda, že si mohu příště dávat větší pozor.

Jonáš: Nějak bych to přežil a příště si dal větší pozor. Moc si to však v praxi, až na nějaké živočišné éčko, neumím představit, protože čtu pozorně složení na obalech, případně se ptám prodávajících.

Gabriela: Bylo by mi to líto, poučila bych se a příště bych si dala více pozor.

Ivana: Asi bych se nehroutila, stresovat se z toho je asi horší než sníst něco živočišného.

Patrik: Asi by záleželo, jak dlouho by to bylo. Ještě jsem tohle nemusel řešit.

Všem děkujeme za jejich odpovědi, přejeme hodně štěstí a doufáme, že jim jejich veganství dlouho vydrží.

Autorka: Hana Pavlíčková

Rubriky
Rozhovory

Punkové podnikání i veganství je skutečná svoboda, říká lektor vegan kurzů Pavel Ovesný

Pavel Ovesný je freelancer, který se věnuje tvorbě webových stránek pro živnostníky, menší firmy i neziskové organizace a vede kurzy zaměřené na tvorbu webů a podporu podnikání na volné noze. Jeho nejznámějším kurzem je Punkové podnikání, který navštívilo již přes 500 lidí.

Pavel je již několik let veganem a je správcem veganského portálu vegmania.cz, který je zaměřen právě na veganskou stravu. V oblasti zdravého stravování, vegetariánství, veganství i vitariánství je jako doma a pořádá kurzy zaměřené na tato témata. Nejčastěji spolupracuje se vzdělávacím portálem naucmese.cz, kde také můžete nalézt aktuální seznam jeho právě vypsaných kurzů.

Freelancer a vegan Pavel Ovesný.
Freelancer a vegan Pavel Ovesný.

Práce Pavla Ovesného je opravdu zajímavá a proto jsme jej oslovili a požádali, aby nám toho osobě prozradil více.

Pavle, na svém webu píšeš, že ses prakticky přes noc stal vegetariánem. Zajímalo by mě, odkud ten impuls přišel, jaké byly důvody, které tě přesvědčily způsob stravování změnit?

„Spoustu let jsem se točil okolo hudby – šéfoval jsem hudebnímu serveru freemusic.cz. I díky tomu jsem se dostal blíže i filozofii hardcore scény a tím i k myšlence vegetariánství a veganství, která je její nedílnou součástí. Na akcích jsem ochutnal vege jídla, šmakovaly mi a uvědomil jsem si, že to jde i bez masa.

Vyrostl jsem totiž na vesnici, můj táta choval a stále chová spoustu různých zvířat. Maso jsme tak měli doma hodně často a vždycky mi chutnalo, ale řešil jsem dilema, že ta zvířata nechci a nedokážu zabít. Až později mi došlo, že to má řešení.

Zlomovým momentem byly záběry týrání v televizi. Nešlo o hospodářské zvíře, ale o psa. V tu chvíli jsem si ale uvědomil to ohromné pokrytectví, že ublížením psovi nebo kočce se každý pozastaví a dostane se to do hlavních zpráv, ale tzv. hospodářská zvířata jsou jen „součástky na maso“, na jejichž životních podmínkách nezáleží. Od toho dne už jsem nevzal maso do pusy.“

Byla pro tebe přeměna na vegetariána, vegana, částečného vitariána složitá, nebo to šlo samo a přirozeně? Jsou tvé důvody zdravotní či etické?

„Moje důvody byly zprvu pouze etické a měl jsem tak silnou motivaci, že jsem těžkosti nepociťoval. Jednak mě vždycky bavilo vařit, takže jsem v podstatě jen změnil suroviny, a jednak mám velkou výhodu, že pracuji na volné noze, hlavně z domu. Mohl jsem tak vařit podle libosti a nebyl vázaný na veřejné stravování, což vidím stále jako největší potíž rozšíření veganství v Česku. Byť se mnohé výrazně zlepšilo.

"Moje důvody byly zprvu pouze etické a měl jsem tak silnou motivaci, že jsem těžkosti nepociťoval," říká freelancer Pavel Ovesný.
„Moje důvody byly zprvu pouze etické a měl jsem tak silnou motivaci, že jsem těžkosti nepociťoval,“ říká freelancer Pavel Ovesný.

Jakmile jsem začal s vegetariánstvím, začal jsem se víc zajímat i o celé pozadí masného a mléčného průmyslu a během roku jsem postupně vypustil mléčné výrobky a další živočišné věci. Začal jsem se také zajímat o zdravotní přínosy a v neposlední řadě také o velice pozitivní vliv na životní prostředí, protože mě udržitelnost vždycky zajímala.“

Přečetla jsem si, že jsi absolvoval kurz výživového poradenství. Předpokládám, že tento kurz nebyl koncipován vegetariánsky ani vegansky. Pracuješ jako výživový terapeut? Využíváš některé znalosti z kurzu ve své práci s jídlem a s lidmi?

„Výživový kurz, který jsem absolvoval, byl konvenční – v podstatě skládání jídelníčků podle kalorií včetně klasických doporučení – šunka, nízkotučný tvrdý sýr, jogurty atd.

V té době už jsem měl hodně nastudováno, takže z mého pohledu byla spousta informací zastaralá a rozložení témat přinejmenším zarážející – snad půl dne se probírala technologie výroby uzenin, které nemají se zdravím nic společného (ostatně Světová zdravotnická organizace je čerstvě prohlásila za karcinogenní), zatímco prospěšným surovinám z rostlinných zdrojů byl věnovaný naprosto minimální prostor.

Přesto pro mě absolvování kurzu svůj význam mělo. Jednak jsem si uvědomil, že skládat jídelníčky na kalorie nechci a díky dalším kurzům a seminářům a tomu, co jsem si nastudoval, mi docvakla spousta věcí dohromady. Využívám to hlavně na semináři Vegetariánství pro zelenáče, kde se snažím představit principy, jak si jídla postavit a kombinovat. Jako lidé máme různé chutě a přijde mi přínosnější říkat spíše zásady a odhalovat souvislosti než dávat konkrétní doporučení, která nemusí každému chutnat.“

Domníváš se, že existuje nějaká univerzální koncepce zdravého stravování pro každého? A pokud ano, jaká to podle tebe je?

„Největším společným jmenovatelem snad všech zdravých výživových směrů je zaměření se na minimálně zpracované, celistvé potraviny a velký podíl zeleniny.

V kurzu Vegetariánství pro zelenáče se lze dozvědět nezbytné informace o vegetariánské stravě.
V kurzu Vegetariánství pro zelenáče se lze dozvědět nezbytné informace o vegetariánské stravě.

Dál už vnímám, že jsme jako lidé individuální a v tom se mi líbí například přístup ajurvédy či tradiční čínské medicíny, které pracují s tělesnými konstitucemi, zohledňují roční období atd. Uvedu příklad – když trpím na studené ruce a nohy, rozhodně se v zimě nebudu krmit jen studenou stravou.“

Taky by mě zajímalo, jestli jsi pociťoval nějaké vyloženě fyzické rozdíly, když jsi byl vegetariánem, pak veganem a pak vitariánem?

„Při přechodu na vegetariánství jsem dost shodil, ale z části to bylo způsobeno i tím, že jsem v té době začal více běhat. Nejvíc citelný rozdíl byl při přechodu na vitariánskou stravu. První asi tři týdny jsem se cítil spíš hůř, tělo se čistilo, ale pak nastal téměř zlomový skok, kdy jsem cítil velký příliv energie (a taky psychické pohody).

Když jsem si šel pak večer zaběhat, měl jsem tak velký přebytek, že jsem úplně s přehledem zaběhnul asi 23 km (normálně jsem v té době běhal 7-8 km) a měl jsem pocit, že když to nespálím, tak neusnu.“

Není pro tebe příprava časově strava náročná? Co tak převážně jíš? Jsi striktní vegan? Jak moc si hlídáš, abys neměl opravdu nic živočišného?

„Příprava časově náročná není – já mám raději rychlé a minimalistické recepty, většinu jídel mám hotovou do 20 minut. Ale obdivuju blogy jako Veganotic nebo Veg-Ethique, kde mají úžasně vypadající mňamky a nebojí se experimentovat.

A jestli jsem striktní? Maso bych do pusy už nikdy nedal a třeba sýry mi taky nijak zvlášť nechybí – občas si koupím nějaký veganský. Ale třeba na návštěvě u babičky, kam se nedostanu zase tak často, výjimečně ochutnám kousek nabízené domácí buchty, která veganská není. Ne, že bych nedokázal odolat, ale je to zcela vědomé rozhodnutí – odmítnutím v tomto případě z mého pohledu napáchám více škody.

Ono je to tak trochu generační záležitost – rodiče a hlavně prarodiče to berou jinak, než chápavější vrstevníci. Radikální období už mám za sebou a dnes se snažím k tomu přistupovat s větším pochopením a zdravým selským rozumem.“

Sám sebe popisuješ jako freelancera. Byl jsi vždy freelancerem nebo sis někdy vyzkoušel i klasické zaměstnání? Doporučil bys podobný styl fungování i jiným lidem? Myslíš, že je to pro každého?

„Zaměstnání ve smyslu pravidelné docházky jsem si vyzkoušel spíše epizodně – nejdéle na civilce v knihovně, v neziskovce Fórum dárců a krátce v Lidových novinách a České televizi. Do práce jsem nastupoval s elánem a nápady, ale většinou bylo nalajnováno, co mám dělat, a iniciativa byla spíše potlačena.

Freelancerem, tedy abychom byli srozumitelní všem, pracujícím na volné noze, jsem se nicméně stal spíše náhodou – nachomýtnul jsem se k začátkům už zmiňovaného Freemusicu a úplně mě to pohltilo. Podnikání především vnímám v kontextu něco podniknout – ne vždy s myšlenkou mít z toho peníze.

Pavel Ovesný se stal freelancerem spíše náhodou.
Pavel Ovesný se stal freelancerem spíše náhodou.

Podnikání na volné noze ale určitě není pro každého. Předpokládá velkou zodpovědnost, proaktivitu, vytrvalost a spoustu dalších činností. Na druhou stranu téměř vše se dá naučit a získat, když člověk opravdu chce. Určitě to hodně souvisí s postojem se lidsky rozvíjet, brát změnu jako výzvu.

Pomáhám těm, kteří to chtějí zkusit, dozvědět se, jak to funguje. Ale že bych říkal – ty bys měl dát určitě výpověď a jít na volnou nohu, to určitě ne.“

Považuješ sám sebe za úspěšného podnikatele?

„Otázka je, co je to úspěch. Z úhlu pohledu, že spousta podnikatelů a podnikatelských plánů zkrachuje, fakt, že se už 12 let živím na volné noze, sháním si práci, klienty, určitě úspěchem je. Z ekonomického pohledu to tak jednoznačné není – ale mně zase tolik nejde o maximalizaci zisku, jako spíše pracovat na věcech, které mají smysl.

Když se podíváš na mé klienty, tak tam jsou často neziskovky nebo kulturní organizace, což rozhodně není ta nejlukrativnější klientela. Nicméně moji zákazníci jsou prima, kromě probírání pracovních věcí si obvykle najdeme i prostor bavit se i o životě nebo koníčcích. Drtivou většinu z nich bych klidně pozval k sobě domů na nedělní oběd. Ostatně jeden mi psal, že vařili recept z mého webu Vegmania, jiný mě zase lákal, ať udělám přednášku v kavárně jeho manželky.“

Píšeš, že osobní značka je jedním ze základních podmínek úspěšného živnostníka/podnikatele. Jaká je tvoje osobní značka?

„Uvedu krátký příklad, co to osobní značka je, možná to ne každý tuší. S tímhle souslovím jsem se potkal poprvé u propagátora „svobody v práci“ Tomáše Hajzlera. Jako dobrovolník jsem pracoval na konferenci, kterou organizoval, a účastníci měli možnost v přihlášce kromě jména nebo fakturačních údajů napsat i něco krátce o sobě, přidat fotku, odkaz na web…

Pavel Ovesný na volné noze pracuje již 12 let.
Pavel Ovesný na volné noze pracuje již 12 let.

Zhruba půlka téhle možnosti využila, druhá vyplnila jen to povinné. Přitom se říká, že na konferenci se 70 % dozvíš v kuloárech, přednášky už se dnes většinou natáčí a jsou pak k vidění online. Takže je skvělé, když se můžeš dopředu podívat, kdo na konferenci bude, má podobné zájmy, aby ses s ním mohla potkat. Pokud to samozřejmě uvedou.

S určitým zjednodušením byli v první – aktivní – polovině hlavně freelanceři a lidi z malých firem, kteří často přišli sami za sebe, druhá půlka byli spíše zaměstnanci, kteří byli vysláni. Člověk na volné noze se prostě snaží využít každou možnost, jak svoji značku propagovat, má ji všude sebou, 24 hodin denně.

Osobní značku máme a budujeme vlastně všichni, jenom spousta lidí nevědomě. U freelancera jde o mix jeho dovedností, znalostí, určité unikátnosti, kterou z velké části reprezentuje jeho osobnost (třeba i s tím, co dělá ve volném čase). Dobrá značka vzbuzuje očekávání a funguje jako magnet – správné přitahuje, špatné odpuzuje.

V mém případě se živím hlavně tím, že stavím webové stránky a pomáhám svým klientům se zviditelněním na internetu. Což je velikánský obor. Já se jednak specializuju – kromě zmíněných neziskovek a kultury – na jednotlivce a hodně mi pomáhá, že dělám kurz o freelancerství Punkové podnikání, na kterém bylo přes 500 lidí – tím pádem mám velice dobrý přehled o tom, co takoví lidé řeší a můžu jim dobře poradit a pomoci.

Také mám žurnalistickou minulost, takže umím pracovat s textem / obsahem, což se v IT tolik nenosí. Ostatně někteří mí klienti ve zpětné vazbě ocenili, že mluvím „lidštinou“.

Ze svých freelancerovských zkušeností vím, že je to velmi příjemný způsob fungování. Člověk je pánem svého času, organizuje si svůj čas a řídí své projekty. Přesto je většina lidí orientována na klasický zaměstnanecký poměr, kdy chtějí mít šéfa, dobré bydlo a jistoty. Hlavně starší generace považují tento způsob fungování za ten správnější. Přitom je hodně lidí ve společnosti nespokojena a nějak jsme si na tento model fungování zvykli. Proč myslíš, že to tak je a myslíš, že například osvěta v oblasti podnikání, kterou děláš ty, by mohla lidem pomoci, aby si šli za svými sny? Je to jeden z tvých záměrů?

„K určité jistotě jsme naprogramováni odnepaměti a je to v pořádku. A určitě mnohé má na svědomí i minulý režim, který podnikání de facto neumožňoval a tím ovlivnil postoj starších generací. Nicméně pracovní trh se dnes proměňuje hodně rychle.

Z mého pohledu nicméně ta jistota může být mnohdy jenom domnělá, jak ukázala hromadně třeba hospodářská krize před pár lety nebo různé neočekávané propouštění z nadbytku. Mnohdy pak člověk hledá novou práci obtížně, hlavně ve starším věku a mimo velká města.

Naopak pokud se freelancer trochu vypracuje, má obvykle vcelku stálé poptávky a podle charakteru práce i hodně klientů. Odchod jednoho mu málokdy způsobí větší potíže. A ještě více markantní je to právě po padesátce. Hledat nové zaměstnání je v tomto věku hodně těžké, lidé jsou často tlačení k ústupkům, aby si udrželi to stávající. Dlouholetý freelancer může být naopak v tomto období pro své zkušenosti a odbornost velice žádaný a získávat lukrativní zakázky.

Já se snažím na kurzu ukázat, že díky vývoji a dostupným technologiím je možné vyzkoušet si v mnohých oborech podnikání v malém měřítku (po večerech a o víkendech) a když se to osvědčí, může se člověk podle své situace a závazků rozhodnout, zda se do toho pustit naplno. Práce na volné noze má mnohá rizika, ale také řadu výhod – jednou z hlavních je časová flexibilita, v řadě oborů také flexibilita místní.

Kromě dnes populárního digitálního nomádství (čili pracování na dálku z mnohdy levnější země, spojené s poznáváním cizí kultury a cestováním) v tom osobně vidím i jiný přínos. Návrat mladých lidí zpět na venkov (za přírodou, čistějším vzduchem a větším životním prostorem), hlavně do Sudet, které trpí vysokou nezaměstnaností, odlivem vzdělaných a dalšími problémy.

Třeba na mém rodném Jesenicku byla nedávno zpracovaná studie, která přiznala pár přistěhovaným mladým rodinám – freelancerům, kteří mají zkušenost z velkého města a třeba i zahraničí – poměrně velký vliv na rozvoj místní kultury, sousedských setkání, obnovu tradic. Věřím, že je to začátek nového, pozitivního trendu.“

Nenechte si ujít Pavla a jeho přednášku Praktické veganství 10. 12. v 16:30 v brněnském V. bistru na Jánské 11. Více info na Facebooku V. Bistra:

https://www.facebook.com/events/1055535321207614/

Navštivte i další Pavlovy kurzy – Punkové podnikání a Vegetariánství pro zelenáče:

http://www.naucmese.cz/kurz/punkove-podnikani
http://www.naucmese.cz/kurz/vegetarianstvi-pro-zelenace

Více o Pavlovi Ovesném najdete zde :

www.pavelovesny.cz
www.vegmania.cz
www.naucmese.cz/pavel-ovesny

Autorka článku: Hana Pavlíčková

Rubriky
Rozhovory

Veganství je plné energie i soucitu, říká psycholožka a thaiboxerka Linda Maruščáková

Přinášíme vám rozhovor s Ivou Lindou Maruščákovou, která je dlouholetou vegankou a angažuje se v mnoha aktivitách propagujících veganský životní styl a ohleduplnost ke zvířatům. Znát ji můžete například z České veganské asociace, projektu Vegan Fighter nebo jako hlavní organizátorku Veggie Náplavky.

Jak ses dostala k veganství a co ti tento životní styl během let přinesl?
 
„Maso jsem přestala jíst ještě jako dítě, protože se mi propojilo, že stejně jako nechci jíst svého psa, tak nechci jíst ani jiná zvířata, hodně jsem o tom tehdy přemýšlela.

Přechod na veganství o pár let později byl zvláštní v tom, že byl zcela intuitivní. Bylo to téměř před 20 lety a tehdy se o veganství rozhodně nepsalo jako teď, a ani jsem se o to nijak zvlášť nezajímala, neznala jsem vůbec žádné vegetariány ani vegany. Ale jednoho dne jsem se vzbudila a prostě jsem cítila, že nechci už jíst vejce ani mléko, že nechci nic co pochází ze zvířat, že to už nepotřebuji. A od té doby – to nepotřebuji.“ 🙂

Jak bys zhodnotila dopady rostlinné stravy na svoje zdraví?
 
„Od začátku jsem cítila obrovský příliv energie, to je asi to hlavní, čeho jsem si hned všimla a co cítím dodnes. Protože hodně sportuji, vidím, že rostlinná strava je skvělá i pro sportovní jídelníček. Několikrát v týdnu mám trénink thajského boxu, chodím běhat, posiluji a dělám i poledance, což znamená někdy opravdu velmi náročné dny.

Ve sportu je ale v současné době velký trend zařazovat rostlinnou stravu do jídelníčku právě z tréninkových důvodů, protože obsahuje vše potřebné v mnohem stravitelnější a čistší podobě a dodává více energie. Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří to tak mají a vyhovuje jim to.“

V poslední době se dostává do popředí hodně raw strava, jak se ty sama k tepelně neupravovanému jídlu stavíš?
 
„Určitě kladně, můj jídelníček tvoří tak ze 75 %. Vařené jídlo mě čím dál tím víc zatěžuje, raw je naopak o čisté energii. Dobré zkušenosti mám se superpotravinami – maccou, raw kakaem apod., mohu jedině doporučit.“
 
Veganství je neoddělitelně spjaté i s etikou a vztahem ke zvířatům. Vedle profese psycholožky dokončuješ i doktorát z biologie. Jaký je tvůj vztah ke zvířatům? V jednom rozhovoru si zmiňovala, že tě zvířata inspirují. V čem?
 
„Zvířata beru jako velmi inspirativní a jedinečné osobnosti s individuálními schopnostmi a rysy, náladami, emocemi, které mají podobně jako my lidé. Podle posledních etologických výzkumů už máme i potvrzeno to, co většina lidí podvědomě vnímá – že zvířata cítí a uvědomují si, pokud trpí.

Myslím, že lidé se dostali do hodně nemoudrého postoje, když hodnotí, kdo je v přírodě „víc“ , kdo je na tom pomyslném žebříčku evoluce „výš“. Za sebe jsem toho názoru, že lidé v mnoha oblastech naopak nedosahují mnoha kvalit, které mají zvířata. Třeba v oblasti intuice a podobných vlastností, které začínají být v poslední době v psychologii a koučinku považované za minimálně stejně důležité, jako racionalita a logika – slovy moderní psychologie ve využívání pravé hemisféry, to se zvířaty prohráváme na celé čáře :).

Inspirovat se můžeme ještě v další oblasti – plném prožitku teď a tady. V řeči soudobé psychologie a osobnostního rozvoje stavu, kdy můžeme dosáhnout skutečného „štěstí“ – i ten dokáží prožívat zvířata přirozeně asi mnohem lépe než my, kteří se to zpětně učíme v terapiích a koučinkových sezeních.“ 🙂

Mimo profesi psycholožky a koučky ve firmě Synergy Development, kterou jsi založila, pracuješ dlouhé roky také v neziskových organizacích. Proč?
 
„Přijde mi přirozené, že když se mi něco nelíbí, tak nebudu nadávat na to, jak je to špatné, ale udělám raději něco, aby to bylo lepší. Ráda měním zažitý stav věcí. A tak jsem se před lety dostala i k neziskovému sektoru, tedy hlavně tomu spojenému se zvířaty.

Nejvíce pracuji pro Vegan Fighter, který jsem před několika lety založila s thaiboxerem a veganem Honzou Müllerem (který je mimochodem živoucím příkladem toho, že veganství svědčí i mužům v ringu v supertěžké váze :).

V projektu se už několik let s kolegy a kolegyněmi věnujeme propagaci sportu a zdravého a etického životního stylu – pořádáme přednášky, exhibice bojových sportů a různé jiné akce a denně také připravujeme zajímavé veganské novinky na našem webu a Facebooku.

Nově jsme také spustili web naší kampaně BojujemeZaZvirata.cz, kde se můžete seznámit nejen s vizuály českých profi veggie sportovců, ale i se netradiční formou dozvědět nové informace o zvířatech a veganství.

Pracuji také pro Českou veganskou asociaci, u jejíhož zrodu jsem kdysi také stála, a která je maminkou Vegan Fightera. Čtenáře a čtenářky bych teď aktuálně pozvala na náš nový, krásný web veganskaasociace.cz
a také na společnou událost, kterou chystáme 20. 9. v Praze, kdy jsme pro příznivce etického a ohleduplného životního stylu připravili Veggie Náplavku.

Ale abych se vrátila k otázce, v nezisku se věnuji i jiným tématům – podporuji třeba genderovou rovnost a aktivity spojené s bojem proti rasovým stereotypům. Od podzimu se také budeme setkávat s posluchači Rádia Wave v novém pořadu o neziskovkách.

Ráda bych v něm ukázala to, k čemu jsem došla nejen já, ale i mnoho z těch, které jsem měla tu čest potkat – že práce v nezisku může člověka nesmírně obohatit. Připraveny máme inspirativní příběhy zajímavých osobností české neziskové scény – takže určitě nalaďte.“ 🙂

Jak vnímáš ekologické aspekty veganství? A platí podle tebe rovnítko, že kdo se zajímá o vztah k životnímu prostředí, měl by se zabývat i vlivem živočišné výroby na něj?
 
„Určitě. Tyto dva aspekty jsou neoddělitelné, už několik let víme i poměrně přesná čísla o tom, jak živočišný průmysl naši planetu znečišťuje – vodu, ovzduší, půdu, jak ničí biodiverzitu. A podle studií FAO a podobně renomovaných institucí víme i to, že je dokonce jedním z hlavních znečišťovatelů. Třeba ovzduší dnes chovy zvířat znečišťují více, jak celosvětová doprava – to je přece obrovský dopad.

Studie se také v posledních letech věnují tomu, o kolik ekologičtější je veganský životní styl, a výsledky jsou i v tomto bodě ohromující. Pokud se stravujete rostlinnou stravou, za celý život spotřebujete 3x méně vody a primární energie nebo například až 13x menší množství hnojiv, než konvenčně se stravující člověk.

Většina lidí si neuvědomuje, kolik vody a energie je potřeba pro vyprodukování masa a mléka pro jejich spotřebu a jak mohou jen způsobem stravy snížit to, jak moc si nyní naší planetu ničíme. Jen pro ilustraci, na výrobu 1 kg hovězího masa je podle odhadů třeba až 15 000 litrů vody.“

Pracuješ jako psycholožka. Jak si tedy vysvětluješ, že se tolik lidí označuje za milovníky zvířat a přitom maso konzumují, i když informace o jeho produkci jsou již obecně známé?
 
Podle mého názoru je to o vnitřních psychických obranách. Ty se nám zaktivují vždy, když „narazíme“ v životě na něco, co je třeba příliš emotivní (na záběry trpících zvířat na jatkách se většina lidí dívá velmi nerada), nebo na co nemáme řešení (co budu jíst, když ne maso).

Takových mechanismů je v psychologii popsána celá řada, v případě zvířat jsou nejčastější racionalizace, kdy většina lidí řeší situaci konfrontace s tím, že pro jejich potravu trpělo zvíře, tím, že je to „normální“, že zvířata jsou pro maso „určená“ apod.

Dalšími jsou typy obran, kdy se většině lidí nepropojuje to, že maso na talíři není hmota, ale je bývalým živým tvorem – právě proto, že by to pro ně nemuselo být vždy příjemné uvědomění si reality (konfrontace s aktem utrpení na jatkách).

Lidi, kteří se rozhodli pro veganství z etických důvodů, přestali – v psychologické řeči – zvládat řešit případný vnitřní rozpor obranami a začali vše řešit prakticky. Tedy tím, že si svůj stravovací návyk upravili.
 
Jak vnímáš perspektivy veganství a myslíš, že nastane doba, kdy se veganský životní styl bude v lidské společnosti převažující?
 
„Tímto směrem už přeci jdeme.“ 🙂
 
Co bys na závěr chtěla vzkázat začínajícím veganům a vegankám?
 
„Jít do toho. Zjistit si nejdřív co nejvíc informací, nechat si sestavit nebo si sestavit vyvážený jídelníček. Suplementovat vitamín B12. Inspirovat se příklady těch, kdo mají větší zkušenosti. Používat a věřit své intuici. Hledat a dělat to, co není „normální“, pokud to tak cítí.

Neschovávat hlavu do písku = nepoužívat obranné mechanismy 🙂 a jít v životě svou cestou a stát si za svým, nejen co se týče stravovacích  návyků.

Přeji všem hodně štěstí a zvířatům brzy lepší svět.“

Rubriky
Rozhovory

Snažím se o život naplněný radostí, říká youtuberka Katka, která se stará o hosty na veganském penzionu

O tom, jak přejít z blogu o veganství k natáčení videí, o práci na prvním českém veganském penzionu a o motivaci k veganskému životnímu stylu jsme si povídali s Kateřinou Matoušovou.

Kateřinu můžete znát z jejího YouTube kanálu, popřípadě dříve z blogu Sojová Kačenka. Nebo osobně z návštěvy prvního českého veganského penzionu, Vitalpenzionu Novina v Kryštofově údolí.

Katko, mohla byste na začátek říct něco o vás a vaší cestě k veganskému životnímu stylu? Co pro vás bylo hlavní motivací k přechodu na rostlinnou stravu?

„Snažím se užívat si života a mít ho naplněný radostí, ale zároveň nepřestávám přemýšlet nad důsledky svého chování. Při takových úvahách je veganství asi nevyhnutelné :).

Kateřinu Matoušovou lze znát mimo jiné z prvního českého veganského penzionu, penzionu Novina.
Kateřinu Matoušovou lze znát mimo jiné z prvního českého veganského penzionu, penzionu Novina.

První krůček na tuhle cestu byl asi moment, kdy jsem poprvé u manželových rodičů ochutnala sójové mléko a tofu – dost jsem se toho bála, ale byla jsem mile překvapená. Časem následovalo pár rozhovorů o velkochovech a zdravotních benefitech při vyřazení mléčných výrobků a já cítila, že to se mnou rezonuje víc a víc.

Paradoxně to dopadlo tak, že jsem jediná veganka v rodině. Hlavní motivací pro mě byla zvířata a to, že jsem se nechtěla podílet na jejich utrpení.“

Pokud jste jediná veganka v rodině, jak se k vašemu životnímu stylu příbuzní staví? Musíte ho ještě nějak obhajovat, nebo je tato bitva už vybojovaná?

„Neobešlo se to bez období narážek a strašení, kdy mě fakt trápilo nepochopení z jejich strany, ale už je to v pohodě. Dokonce jsem začala registrovat, že při předem ohlášené návštěvě je pro mě vždy něco nakoupeno nebo dokonce navařeno, takže si nemůžu stěžovat. Na ty začátky ale moc ráda nevzpomínám.“

Byla jste známá svým webem Sojová Kačenka, kde jste se zaměřovala hlavně na veganské recepty. Nyní jste se ale vrhla na videa. Co vás k téhle změně přivedlo?

„Natáčet jsem chtěla už dávno a důvodů, proč jsem se rozhodla pro videa, je víc. Primárně je to to, že chci mít sama pro sebe zdokumentované, jaká jsem byla, své vzpomínky a zážitky. Pokud to někoho navíc inspiruje, pobaví, nebo jen zkrátí dlouhou chvíli, budu moc ráda. Taky se ráda zocelím v tom, aby mi bylo jedno, co si o mně kdo myslí, věřím, že i v tomhle je Youtube dobrý pomocník.“

Máte v oblasti natáčení YouTube videí nějaké vzory?

„Každý by si tady asi rád přečetl své jméno, ale vzor nemám. Obdivuju názory Camie, nasazení Jednorožce Býložravého, humor a styl Blue Vegan Pig, srdečnost MaruškyVeg a zpracování videí Veronicy Leroy a snažím se si z nich vzít to nejlepší i pro svůj kanál. Všechny jsme ale úplně jiné a aby nás i diváky videa bavila, musíme jít každá svou cestou.“

Dobře vás znají rovněž návštěvníci prvního českého čistě veganského penzionu, Vitalpenzionu Novina v Kryštofově údolí. Jaké pro vás je pracovat na takovém místě? A jací hosté sem vlastně přijíždějí, jsou to jen vegané?

„Pro mě je práce na penzionu „dream job“. Dlouho jsem hledala, co by mě naplňovalo, a konečně můžu říct, že je má práce zároveň mým koníčkem. I v předchozím zaměstnání jsem byla v kontaktu s lidmi, ale nikde nejsou lepší zákazníci, než ve veganském penzionu.

Většina z nich jsou vegani nebo vegetariáni, ale jezdí k nám i lidé, co se stravují konvenčně. Ti chtějí buď odlehčit jídelníčku nebo je sem přiláká zvědavost. Máme tu i milovníky přírody, která v okolí penzionu opravdu stojí za návštěvu.“

Jaká jídla hostům nejraději připravujete a co je u nich nejoblíbenější? A jak se díváte na hojně rozšířený trend různých veganských verzí klasických jídel – jako jsou veganské burgery, veganská svíčková, párky, salámy, nebo sýry… Myslíte, že právě tohle je cesta, kudy se bude v budoucnu veganská gastronomie ubírat?

„Obecně ráda připravuji jídla rychlá, zdravá a myslím i na to, aby večeře obsahovala kompletní aminokyselinové spektrum – obiloviny, luštěniny, zeleninu, semínka. Po čem se vždy zapráší jsou různé zeleninové placičky s pečeným bramborem, indický dhal nebo třeba právě ten burger.

"Obecně ráda připravuji jídla rychlá, zdravá a myslím i na to, aby večeře obsahovala kompletní aminokyselinové spektrum," říká youtuberka Katka.
„Obecně ráda připravuji jídla rychlá, zdravá a myslím i na to, aby večeře obsahovala kompletní aminokyselinové spektrum,“ říká youtuberka Katka.

Na typickou českou kuchyni moc nejsem a osobně nefandím ani náhražkám, jako jsou párky a salámy – moc jsem je nejedla ani jako všežravec a teď jsem z jejich reálné chuti někdy trochu rozpačitá. Rozhodně je ale super, že tady ta možnost je pro ty, kteří by tyto ingredience ve svém jídelníčku postrádali! No a koneckonců, i mě čas od času přepadne chuť na svíčkovou se šesti.“

Co vy a sladká veganská kuchyně?

„Většinu času jím zdravá, barevná zeleninová jídla, ale stejně jako v případě svíčkové mám někdy chuť na palačinky, šišky s mákem nebo plněné ovocné knedlíky. Dávám si je ale svátečně, a nejlíp ještě když mi je někdo přichystá.

Sama mám totiž ještě třeba z kynutého těsta respekt a možná je to dobře – dělala bych si je pak určitě často a sama z toho nakynula. Nejde mi ale jen o štíhlou linii, dělá mi dobře dopřávat svému tělu to nejlepší a veganské se vždy nerovná zdravé.“

Věnujete se i sportu, jaký vás nejvíc baví?

„Pokud nemusím být v práci, tak pravidelně chodím tancovat a to je taky jediný sport, do kterého se nikdy nemusím přemlouvat. Pak už je to různé, podle chuti a nálady, mám ráda TRX nebo se někdy přemluvím jít si zaběhat. Na penzionu mám různé cvičební pomůcky a dělám si tam ve volných chvilkách vlastní kruhové tréninky.“

Jakou roli hraje ve vašem životě příroda? A jak vnímáte ekologické aspekty veganství?

„Když dlouho nejdu do přírody, cítím na sobě abstinenční příznaky. Miluju nadechnout se čerstvýho vzduchu a kochat se krásama krajiny. Ekologický aspekt veganství jsem si začala uvědomovat teprve nedávno – ne proto, že by pro mě nebyl důležitý, ale na rozdíl od etické a zdravotní stránky věci pro mě nebyl tak očividný.

K ekologickým výhodám, které automaticky z veganství plynou, přidávám v posledních dnech i něco navrch – začala jsem nakupovat v bezobalových obchodech a je to skvělý pocit, minimalizovat svou ekologickou stopu a dělat maximum pro to, abychom to tu měli hezký nejenom my, ale i následující generace.“

Redakce Vegan.cz
Foto: Hana Abrmanová

Rubriky
Rozhovory

Na skok do světa vegan youtuberky Ester Starling

Osobitý humor, originální návody, recepty i vhledy z různých oblastí, výlety šatníku, kočičí ráj, veganské okénko, uvolněnou domáckou atmosféru, spoustu smíchu, barev, hezkých věcí a také inspiraci najdete na Youtube channelu veganské bloggerky Ester Starling.

Nejen o veganství, ale také o youtuberství, módě i duchovním rozvoji a knihách bude tento náš rozhovor s Ester.

Ester, co vy a veganství? Jak jste se k němu dostala a co vás k tomu vedlo? Jak dlouho už jste veganka a co na to vaše rodina a okolí? Jak se nejraději stravujete? Jaké jsou vaše oblíbené vege potraviny? Máte ráda vege náhražky neveganských jídel (vegan ,,sýry“, ,,salámy“)?

Co se týče otázky, jak jsem se k veganství dostala – tak to popravdě sama dobře nevím. Nepamatuji si, co byl ten úplně první impulz, ale byl to nějaký článek, nebo video na internetu. Zaujalo mě to, začala jsem si o tom všem hledat více a více informací a nakonec jsem došla k závěru, že čisté svědomí budu mít až poté, co se stanu veganem.

Veganka nejsem příliš dlouho, ale bude to přibližně rok. Na veganství jsem nějakou dobu přecházela z vegetariánství. Nebylo to z toho důvodu, že bych tesknila po určitých potravinách – ale nechtěla jsem zatěžovat svou rodinu a stoprocentní veganka se ze mě stala až po tom, co jsem si naplnila vlastní ledničku.

Osobitý humor, originální návody, recepty, vhledy z různých oblastí - to vše a mnohem více nabízí Youtube kanál Ester Starling.
Osobitý humor, originální návody, recepty, vhledy z různých oblastí – to vše a mnohem více nabízí Youtube kanál Ester Starling.

Moje oblíbené potraviny nejsou asi ničím zvláštní. Mohla bych „vypíchnout“ třeba sušená rajčata. Ta, když se v něčem objeví, tak se po nich můžu utlouct. Náhražky neveganských jídel nijak výrazně nevyhledávám, např. uzeniny jsem nejedla ani dřív, když jsem jedla maso. Ale sem tam jsem něco vyzkoušela a určitě ještě zkoušet budu.

Jak je to s vaším Youtube kanálem? Byl prvotní impuls k Youtube videím šíření veganství, nebo to bylo něco jiného? Kolik vám videa zaberou času a jaké s nimi máte plány do budoucna? Co vás na tom nejvíce baví?

O tom, že si založím Youtube kanál, jsem přemýšlela už řadu let, a to i v době, když jsem do sebe každý den nalila klidně litr mléka. Takže prvním impulsem veganství určitě nebylo. Rozhodně veganství chci šířit a dostávat ho mezi lidi, dát jim vědět, ale chci to nenásilným způsobem. Myslím si, že si na takové věci musí člověk přijít hlavně sám. Když bude člověk k něčemu nucen, nebude se mu do toho chtít a bude spíše vymýšlet všelijaké způsoby, jak se tomu vyhnout.

Youtube mi zabere hromadu času. Někomu se může zdát, že si jen sednu občas před kameru, něco tam povykládám, kameru vypnu a jdu si dát leháro. Tak to ale bohužel není. Je v tom velká spousta práce. Na videích dělám každý den, několik hodin. Někdy dělám i do pozdních hodin večerních/ranních. Potom mi ani nezbývá téměř žádný čas na mé jiné koníčky, kterým bych se ráda věnovala. Tím se ale dostávám k další Vaší otázce – moje plány do budoucna.

Plán je následující – odejít z práce a živit se věcmi, co mě baví. Rozhodně se nehodlám živit jen Youtubem, ten mě v téhle chvíli neuživí ani náhodou. Ale částečný příjem to být může. Hlavně pak budu mít více času, videí bude víc a snad by měly být i kvalitnější. No, budu se snažit.

Jaké je to být Youtuber? Nemáte někdy pocit, že přicházíte o soukromí? A co vám na videa říká Barča? Proč myslíte, že je youtuberství v současnosti tak oblíbené?

Já nevím, jaké je to být youtuber. Já jsem pořád ta samá já, jako jsem byla před „youtuberstvím“. Zatím jsem nějakou výraznou ztrátu soukromí v mém životě nepocítila. Potkávám sice svoje sledovatele a ti chtějí můj podpis, fotku nebo obejmutí, ale já tomu pořád nerozumím. Nepřipadám si nijak slavná, a taky nejsem. Ale dělá mi to samozřejmě radost. Hlavně to, že mi lidé říkají, že z mých videí čerpají pozitivní energii, inspiraci a odvahu. O to mi jde nejvíce a tomu se chci věnovat v první řadě.

Barča to podle mého bere všechno jen v tom nejlepším. Poznaly jsme se úplně na začátku téhle mojí „youtube věci“, takže to se mnou celé prožívá. Ne, že by se mnou úplně v každém případě souhlasila, ale rozhodně je mou oporou a podporou, a za to jsem jí moc a moc vděčná.

A proč je Youtube teď tak oblíbený? Podle mého názoru proto, že každý se tam může prezentovat a realizovat jakýmkoliv způsobem. Může točit o čemkoliv a dělat cokoliv, co ho napadne. A jestli si pak lidé najdou a oblíbí právě vás, to už je zase jiná otázka.

Ester, v jednom z videí jste zmínila, že jste grafička. Studovala jste uměleckou nebo grafickou školu? Je to vaše vysněná práce nebo byste chtěla dělat něco jiného?

Ano, vystudovala jsem obor „reprodukční grafik pro media“. Když to tady teď píšu, zní mi to docela zvláštně. U středoškolského vzdělání jsem skončila, ani jsem se na žádnou vysokou školu nehlásila. Nejsem zrovna školní typ, v lavici mě to ubíjí.

Přímo „být grafikem“ pro mě vysněná práce není. Odmalička se věnuji výtvarničení a tvoření, ale mám v tom ráda větší prostor. Práce klasického grafika jsou vizitky, letáky a reklamní cedule. A to mě moc nebaví. Nevadí mi to, není to nic příšerného, ale jak už jsem psala, chtěla bych se úplně postavit na vlastní nohy. A brzy to udělám.

Chci točit videa, chci se zkusit prosadit i trochu více jako malíř, kreslíř, črtač, čmárač, kolážista a experimentátor. Mám v plánu velkou spoustu projektů, ale to teď nebudu prozrazovat. Asi tak bych to řekla ve zkratce, haha.

Jaká je vaše nejoblíbenější vegan kosmetika, kterou byste doporučila?

Vegan kosmetiky jsem popravdě zatím tolik nezkusila. Snažím se pořizovat jen věci, které doopravdy potřebuji a používám. Neplýtvat jimi a mít co nejméně takových kosmetických pomocníků doma. Z toho, co jsem vyzkoušela, mám ale ráda třeba Lush, nebo 100% Pure.

No a co Barča – jak jí jde veganství? Předpokládám, že jste pro ni byla inspirací vy?

Myslím si, že veganství jí jde skvěle. Nevím, jestli na to vypadá, ale ona je v naší domácnosti hlavní kuchař. Takže objevuje nové kombinace, chutě a experimentuje. A většinou jí to vyjde skvěle. Dříve, než mě poznala, už byla nějakou dobu vegetariánem. Poté, když se ke mně nastěhovala, tak se z ní stal vegan – a ano, úplně dobrovolně. Vyhovuje jí to a mně také. 

Líbilo se mi vaše video První krok k lepšímu zítřku. Viděla jste film (případně četla knihu) Tajemství? Jaké jsou vaše duchovní (psychologické, spirituální, filozofické nebo jak to nazvat) inspirace, pokud nějaké máte? Tím myslím knihy, filmy, osobnosti atd.

Moc děkuji, podobných videí mám v plánu spoustu. Film Tajemství jsem viděla, četla jsem i knihu, a právě tohle byl kdysi první impuls k téhle mé cestě. To bylo asi před sedmi lety. Kdo mě sleduje, tak ví, že o tyhle věci se zajímám snad ze všeho nejvíce. Moje poličky jsou k prasknutí přeplněné motivačními a sebepoznávacími knihami.

,,Film Tajemství jsem viděla, četla jsem i knihu, a právě tohle byl kdysi první impuls k téhle mé cestě," říká youtuberka Ester Starling.
,,Film Tajemství jsem viděla, četla jsem i knihu, a právě tohle byl kdysi první impuls k téhle mé cestě,“ říká youtuberka Ester Starling.

Tajemství bylo pouze začátkem, teď už většinu věcí, co jsou v tomhle filmu/knize řečeny, chápu v úplně jiném rozměru, než když jsem se s tím setkala poprvé. Je to cesta a člověk pořád přichází na něco nového. Mám hodně oblíbených knih v tomto duchu, ale můžu zmínit například klasické Čtyři dohody. Když bych měla říci člověka, tak je to určitě Osho.

Vaše nejoblíbenější kniha a film?

Jelikož jsem filmoholik i knihomil, tak je tahle otázka velice těžká. Nemůžu říci úplně nejoblíbenější knížku ani film, ale co mě nikdy neomrzí, je Harry Potter. Mimo to můžu jako knihu zmínit třeba „Odpusťte mi, váš Leonard“, a jako film „Juno“.

Vaše nejoblíbenější jídlo? A co naopak jíte opravdu nerada?

Mám ráda těstoviny na všemožné způsoby nebo třeba „paprikovou rýži“, co mi vaří Barča. Nemám ráda houby, vlašské oříšky a co opravdu nemohu pozřít, tak to jsou rozinky.

Snažíte se jíst zdravě, nebo jen vegansky? (Ne vždy totiž platí, že vegansky = zdravě).

Á, to jsem ráda, že se takhle ptáte. Pravdou je, že se nesnažím vždy jíst co nejzdravěji. Co se týče jídla, tak ráda hřeším. Myslím si, že by se to se zdravou stravou (ale samozřejmě i s tou nezdravou) nemělo přehánět a všechno by to mělo být v rovnováze. Hlavní je poslouchat své tělo, vědět, co potřebuje, aby mu bylo dobře.

Máte nějakou módní inspiraci?

Hodně se mi líbí, jak se obléká Luanna Perez. A s tou máme dokonce i několik stejných kousků v našich šatnících (samozřejmě náhodou), ale já se snažím oblékat podle sebe. Oblékání mě také hodně baví. Je to jedna z věcí, skrze kterou se projevuji.

A poslední otázka – máte nějaká přání, plány do budoucna? Pracovní či osobní?

Jak už jsem psala, rozhodně se chci co nejdříve postavit na vlastní nohy a začít dělat věci tak, jak jsem vždycky chtěla. Plánů mám hodně, ale prozrazovat je zatím hned tak nechci :). Rozhodně také plánuji zůstat s Barčou, společně si totiž plníme sny a opravdu nás to baví. Našly jsme jedna druhou a zjistily jsme, že máme stejnou cestu i stejný krok, tak jdeme spolu.

Moc děkuji za rozhovor. 🙂
Hana Pavlíčková
Vegan.cz

Rubriky
Rozhovory

Nejlepším důvodem k veganství je láska ke zvířatům, říká mistr světa v thajském boxu Jan Müller

Přinášíme vám rozhovor s thaiboxerem Janem Müllerem, který se svou postavou a sportovními úspěchy účinně vyvrací mýtus o tom, že veganská strava je nedostatečná.

Honza nám v rozhovoru prozradil mimo jiné svůj pohled na současný boom veganství, jak se dívá na různé rostlinné alternativy masa nebo sýrů a i víc o projektu Vegan Fighter.

Jak dlouho jsi už veganem, Honzo? A jak dlouho vegetariánem? A máš kolem sebe hodně lidí, kteří se stravují podobně?

„Na vegetariánskou stravu jsem přešel někdy před 25 lety a dovedla mě k tomu primárně láska ke zvířatům – což je taky podle mých zkušeností nejlepší motivace, protože nejdéle vydrží. Při dnešním boomu veganství se samozřejmě u mnoha lidí dostávají dopředu i jiné motivy, hlavně zdravotní, nicméně vidět etické hledisko je pro mě základ.

Být veganem ze zdravotních důvodů je samozřejmě skvělé, ty přínosy jsou při dobře sestaveném jídelníčku opravdu výrazné, ale dle mých zkušeností je láska a ohleduplnost ke zvířatům mnohem silnější a trvalejší motivace. A člověk si za ní může i víc stát; žije prostě v souladu se svým svědomím. Protože, co si budeme povídat, naprosté většině lidí se z duše příčí to, co se se zvířaty na jatkách a ve velkochovech děje.

Tohle pomyšlení je pro mnoho lidí extrémně nepříjemné, chceme sami sebe vnímat jako ohleduplné, že neubližujeme cítícím bytostem, které nám nic neudělaly – a které má navíc naprostá většina lidí přirozeně ráda. Jak je tedy možné, že zároveň platí někomu za jejich zabíjení a pak je jí? Jsou to určité kulturní vzorce, výchova a to, že spousta lidí má tohle téma zavřené a když se někde objeví, dělají vše možné, aby tohle chování ospravedlnili, i když jsou ta zdůvodnění sebekrkolomnější.

Na druhé straně ale respektuju, že každý má svůj čas, kdy k nějakým věcem může dojít, nemá nejmenší smysl veganství někomu nutit a tlačit na něj; tohle rozhodnutí musí vzejít od každého, jen tak může být trvalé. A jsem i rád a maximálně podporuju lidi, kteří třeba nejsou úplní vegané, jen o těchto věcech začínají přemýšlet a živočišné výrobky omezují.

Veganů mám kolem sebe v poslední době spoustu, veganství teď zažívá opravdový boom, což mě samozřejmě moc těší. Dávno už přestalo být jen záležitostí nějaké subkultury, ale je to životní styl, který je – a určitě čím dál víc bude – na obrovském vzestupu.“

Vzhledem k tomu, že už se stravuješ bez masa tak dlouho, co říkáš na názory, že z dlouhodobého hlediska je tahle strava neudržitelná? Objevilo se teď několik knih a článků o tom, že zpočátku je tento životní styl dobrý, ale časem se začne projevovat deficit různých látek…

„S mýma zkušenostma mě vždy hodně pobaví názory některých nutričních „odborníků“ o tom, že dlouhodobě je jídelníček bez masa neudržitelný. Četl jsem spoustu katastrofických článků o tom, že bez živočišných bílkovin naše tkáně začnou „pojídat sami sebe“, co nás potká za šílené zdravotní komplikace, jak budeme nenávratně degenerovat apod…

Kdyby to nebylo spíš k pláči, protože podobné názory, které část veřejnosti bez kritického přemýšlení přebírá, odnáší v konečném důsledku zvířata, bylo by to k smíchu. To bych totiž musel být už dávno asi úplně zdegenerovaná, rachitická a chudokrevná troska bez svalové tkáně, potácející se na hraně kómatu. Přitom vážím 120 kg, jsem schopný každý den tvrdě trénovat a když jsem si ve svých čtyřiceti letech nechal pro zajímavost zjišťovat metabolický věk, vyšel mi na 22 let.

Takže podobným názorům se jen usmívám. Každopádně ale předpokladem je samozřejmě rozumně poskládaný jídelníček, tzn. určitě ne “přílohové” vegetariánství/veganství. To může být stejně nezdravé jak masitá fast foodová strava.”

A jak tedy vypadá jídelníček u tebe, kolik toho denně sníš? A sleduješ nějakým způsobem (energeticky nebo nutričně) svůj denní příjem?

“Při jídelníčku se řídím čistě pocitově, samozřejmě s respektováním nějakých rámcových pravidel. Teda dostatečný počet jídel denně (skrz zrychlení metabolismu), ráno větší převaha sacharidů, večer nebo po silovém tréninku zas důraz na bílkoviny… Není to ale nic složitého, stačí prostě poslouchat své tělo.”

Kam si rád v Brně zajdeš na jídlo? Přijde ti že v Brně se dá vegansky dobře najíst a nakupovat?

“Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že Brno, hlavně jeho centrum, je veganský ráj. Za poslední rok dva je tady obrovský boom vegan podniků, jsou doslova na každém kroku, v úzkém centru jich je snad deset a většina z nich vaří skvěle.

Podobně i zdravých výživ je v centru mraky plus dneska už má širokou veganskou nabídku každý supermarket. Řekl bych, že nikdy nebylo tak snadné být veganem, proti době ještě před pár lety je to až neuvěřitelné.”

Jak se díváš na různé veganské alternativy klasických jídel jako jsou salámy nebo sýry? Někteří lidé to hodně kritizují ve smyslu, proč vegané, když maso odmítají, si dávají tyhle věci, co jako maso vypadají…

“V případě těch kritiků se obávám, že je to hlavně nepochopení: 90 procent veganů a veganek, co znám, nejí maso ne proto, že by jim nechutnalo, ale kvůli tomu, že se nechtějí podílet na zabíjení zvířat. To samé pak sýry nebo vajíčka – jde vyloženě o zvířata, ne odpor k chuti těchto potravin. Takže když se objeví veganská alternativa, není pro etické vegany sebemenší důvod, proč po ní nesáhnout.

Mimochodem maso, kdyby nebylo rostlinných složek v podobě různých koření, marinád apod, by taky většině lidí moc nechutnalo – chuť masa nebo salámů dělají paradoxně hlavně tyto rostlinné přísady. Takže za sebe tyto veganské alternativy sýrů nebo masa jednoznačně vítám a jsem rád, že existují; hodně lidem mohou přechod na veganství usnadnit.”

Pojďme nyní ke sportu: jak dlouho se věnuješ thai boxu? Jak ses k němu dostal? A začal si vyhrávat hned?

“Thai boxu se věnuji asi patnáct let, nyní teda už hlavně pro radost, profi zápasení jsem už pověsil na hřebík, i když občas mě to ringu pořád láká. Sportu jsem se věnoval celý život, před tím jsem hrál basketbal na reprezentační úrovni – už tehdy jsem byl v klubu se svým vegetariánstvím trochu za exota.

Jako basketbalista jsem byl spíš vyhublý čahoun, při současné výšce jsem vážil snad o třicet kilo méně. Když jsem pak začal víc silově trénovat a posilovat, v podstatě okamžitě jsem bez problémů nabral svalovou hmotu, čím jsem se i prakticky přesvědčil, že maso na tvorbu svalů třeba opravdu není.

Samotné posilování mě ale úplně nebavilo, chtělo to něco akčnějšího a protože bojové sporty se mi vždy líbily, řekl jsem si, že zkusím hned ten nejtvrdší, co byl tehdy k mání. Tak jsem vsadil na muay thai. Tehdy byla úplně jiná doba, bylo to výrazně “undergroundovější”, nešly sehnat pořádně chrániče a i tréninky byly prostě strašná řežba.

Prvního půl roku jsem se domů vždy sotva dovlekl s totálně rozkopanýma nohama, neexistovalo žádné dělení na začátečníky a pokročilé, prostě když jsi přišel, pustili se do tebe a buď vydržíš nebo ne. Vzpomínám na to až s nostalgií, člověk si často sáhnul opravdu na dno, ale byla to skvělá průprava do zápasů.

I díky tomu tvrdému a nekompromisnímu tréninku jsem v podstatě hned začal vyhrávat a to mě motivovalo dál. Silná byla určitě i motivace skrz zvířata – v té době bylo fighterů na vege stravě proti současnému boomu jen naprosté minimum a já chtěl ukázat, že to opravdu jde.”

Je thai box spojený s nějakou hlubší filozofií nebo duchovním rozměrem, jak je tomu u jiných východních bojových umění?

“Thai box je mnohem realističtější a tvrdší, než je třeba kung-fu a podobná bojová umění, která jsou spíše na efekt, popř pro nějaký seberozvoj. Duchovní stránka je v něm nicméně také přítomná, mně se třeba hodně líbí pokora, se kterou je thai box spojený, respekt k protivníkovi i překonávání vlastních limitů.

Celkově jsou bojové sporty, hlavně ty plnokontaktní, obrovskou školou vlastní psychiky; to na nich považuju za ještě hodnotnější, než ten fyzický aspekt. Člověk se v té extrémní zátěži a stresu třeba v zápase dostane hrozně hluboko do sebe, s trochou nadsázky se dá říct, že zjistí, kdo doopravdy je.

Je to hodně cenné i z hlediska poznání vlastní identity v oblasti genderu – u mužů pochopení vlastní maskulinity, ženy pak poznají a odkryjí svou bojovou, “vlčí” složku. Na učení a seberozvoj jsou bojové sporty opravdu skvělé a všem je doporučuju.”

Kde a jak ty sám trénuješ? A je u nás hodně míst, kde se dá thai box naučit?

“Já trénuju celou dobu v nejstarším brněnském klubu Muay thai Brno a jsem rád, že je vidět na počtu lidí, co do gymu chodí, jak se tenhle sport rozvíjí. V Brně je i hodně dalších gymů, líbí se mi, jak lidé z nich spolu spolupracují. Hlavně na té vrcholové úrovni si pomáhají při sparinzích apod.

Chodím sparovat třeba s Tomášem Hronem nebo Jiřím Procházkou, což jsou v supertěžké váze naši asi nejlepší bojovníci a díky tomu se musím udržovat v podstatě pořád v zápasové kondici, takže mě to hodně motivuje se neflákat. I v jiných městech je situace obdobná, gymů neustále přibývá a určitě každému doporučuju tenhle sport vyzkoušet.”

Pomáhá ti to, že jsi ve sportu známý, nějak šířit myšlenku veganství a ohleduplnosti ke zvířatům?

“Určitě je to velká výhoda – už proto, že říkat z očí do očí dvoumetrovému stodvacetikilovému thaiboxerovi něco o tom, že maso přece potřebujeme, krapánek postrádá argumentační váhu. 🙂 Ty osobní příklady jsou z mých zkušeností nejlepší a nejpádnější argument, že to opravdu jde i jinak, bez zabíjení a jedení zvířat.

Navíc dnes je ve sportu, hlavně tedy ve sportech bojových, obrovský boom veganství – podpořený navíc tím, že vegané neustále něco vyhrávají. Za posledních pár let se mezi lidmi, tedy alespoň těmi informovanějšímu, totálně změnil pohled na vnímání veganů. Tvrdit, že je to nějaká podivná úchylka etérických ezoteriků, která v reálném životě nemůže obstát, si dnes dovolí jen opravdu málokdo – a pokud to tvrdí, usvědčuje se z vlastní neznalosti.

Veganství je naopak hodně in, i si čím dál víc lidí uvědomuje, že chránit zvířata je naopak mnohem mužnější, než je využívat a zabíjet – nebo ještě přesněji platit někomu za to, aby je zabíjel za mě.”

Byla tahle změna v uvažování lidí hlavní motiv pro založení Vegan Figteru? A jak se vám ta změna pohledu na veganství vlastně daří?

“Ano, dá se to tak říct – myšlenka Vegan Fighter je postavená na tom, že ohleduplnost a soucit nás dělají silnějšími. Ze začátku to bylo poměrně obtížné, protože nás před těmi několika lety bylo naprosté minimum, nejen v ČR, ale i ve světě – ty předsudky byly stokrát silnější, než dnes. Ale postupně se začala tahle myšlenka hodně šířit a dneska bojovníků a bojovnic, co se stravují vegansky, přibývá geometrickou řadou.

Stejně tak je ale pro nás ve VF podstatné, že jsou tomuhle tématu mnohem víc otevření i lidé, kteří maso třeba zatím jedí, ale omezují ho ve svém jídelníčku, zkouší hledat jiné cesty, nebo podporují práva zvířat a změnu pohledu na ně v jiných oblastech – třeba v nošení kožešin, kosmetice apod.

Na tom je postavená třeba naše kampaň Bojujeme za zvířata, kde jsou špičkoví fighteři a fighterky, kteří ovlivňují a inspirují tisíce dalších lidí o těhle věcech přemýšlet. Právě otevřenost a schopnost klást si i různé “nepohodlné” otázky, je základ v tom, aby byl člověk ochotný a schopný hledat jiné cesty a vybočit se stereotypů, co ho svazují.”

Kromě Vegan Fighteru je o tobě známé, že se věnuješ i muzice, hraješ v kapele Tisíc let od ráje na kytaru a skládáš texty. O čem vlastně jsou? Týkají se i nějak oblasti zvířat?

“Když jsme začínali před víc než dvaceti lety hrát, pohybovali jsme se v podstatě výhradně na hardcore scéně, ke které tato témata hodně patřila. Nicméně my je chtěli uchopit jinak, spíš intimněji, texty šly k tématům hlubinné ekologie, emocí, co v nás příroda vyvolává…

Hodně to bylo ovlivněné i tím, že mi tehdy přišlo, že je zbytečné dělat nějaké víc aktivistické texty, protože by člověk přesvědčoval přesvědčené; nikdo jiný, než v podstatě samí subkulturní vegetariáni, na naše koncerty tehdy nechodil.

Postupně jsme ale hodně zmetalověli a začali nás poslouchat jiní lidé – naše první CD, které vyšlo v roce 1999, už hudebně nemělo s HC v podstatě nic společného, byl to čistý doom/black metal, ale textově a “image” bylo paradoxně mnohem radikálnější, než mnoho jiných angažovavých kapel.

Věnovali jsme ho organizacím ALF a EF!, za což jsme si pak vysloužili zařazení do ročenky o extremismu, což bylo docela vtipné, protože její spoluautoři jinak vyučovali naši zpěvačku na politologii.

Tehdy jsme také v kapele byly všichni vegetariáni, což bohužel už na dalších nahrávkách neplatilo a tahle témata jsme v takhle radiální podobě opustili. Texty, které dnes píšu, jsou už spíš zaměřené intimněji, snažím se jít co nejvíc do hloubky, protože to je svět, který je pro mě nejzajímavější. Skvěle to vystihuje tenhle citát:

Jeskyně, které se nejvíc bojíš
ukrývá poklad,
který nejvíc hledáš.

Takže v textech a myšlenkách, které jim předcházejí, rád do různých jeskyní nahlížím.”

A na závěr nám prozraď z čeho máš v poslední době nejvíc radost? A týká se to i oblasti veganství a zvířat?

“Radost mám hodně z různých osobních věcí, třeba chvil se svým synem, který mě strašně obohacuje a učí – možná víc, než já jeho. Dětská energie, prožívání a čistota je prostě něco, co když má člověk možnost si uchovat, dokáže mu to život hrozně moc naplnit. On poznává můj svět (jezdí třeba už od čtyř let na festivaly jako je Brutal Assault a je z toho úplně nadšený) a vnáší mi do něj čisté emoce, hlavně radost, z toho svého.

Z oblasti veganství je to pak určitě veganský boom; můžeme ho vidět i na akcích, kdy třeba zaplněná Veggie Náplavka, kde je x-tisíc lidí, je pro všechny z nás, kteří se v tom pohybujeme třeba přes dvacet let, jako splněný – a neuvěřitelný – sen.

Teď takhle připravujeme s VF Crew Veggie Vánoce poprvé v nádherných prostorách pražského Mánesu, kousek od Náplavky, takže věřím, že ty emoce budou podobné. Vidět, jak se svět – nebo jeho část, kterou člověk dokáže alespoň trochu ovlivnit – mění k lepšímu, je strašně silná a krásná emoce.”

Hana Pavlíčková a redakce Vegan.cz